Boží jméno

Úžasný fakt: Muž se zastavil v baru na letišti v Los Angeles, aby si odpočinul pár minut před odletem. Když si však uvědomil, že ztratil pojem o čase, vyběhl z baru a spěšně se zeptal na cestu k odletové bráně do Oaklandu. Poté, co spěšně prošel bludištěm terminálů, podal letušce letenku a spěchal do letadla právě ve chvíli, kdy se chystalo k odletu. Po uložení kufříku se unavený cestující sesunul na sedadlo a usnul. Když se po dvou hodinách probudil a podíval se na hodinky, přemýšlel, proč mu hodinový let trvá tak dlouho. Ke svému zděšení zjistil, že místo do letadla do Oaklandu v Kalifornii letí do Aucklandu na Novém Zélandu! Protože si někdo spletl Auckland s Oaklandem, musel tento muž absolvovat 22hodinový zpáteční let.

Kvůli tomu, že někdo špatně vyslovil jméno, se staly humorné věci. Mám kamaráda, který se jednou snažil letět z Austrálie na letiště Dulles ve Washingtonu, D.C. Při rezervaci letu si to však spletl a skončil v Dallasu v Texasu. Jsem si jistý, že výraz dallaského taxikáře byl k nezaplacení, když mu můj přítel uvedl adresu, kterou našel pouze ve Fredericku ve státě Maryland.

Většina z nás se snaží podobným záměnám vyhnout, ale jiní je skutečně podporují! Možná jste už slyšeli o „Lear Jetu“? No, rodina Learových pojmenovala svou dceru Chandra Lear – myslím lustr (Chandra Lear se čte podobně jako chandelier – lustr). Dovedete si představit, že byste vyrůstali se jménem Marshall Mello? V žertu jsem svým synům říkal, že si musí vzít dívku jménem Mary Ann, protože pak by se jmenovala Mary A. Batchelor.

Svaté jméno

Zatímco jména lidí mohou být velmi zábavná nebo dokonce fascinující, svaté Boží jméno by nikdy nemělo být používáno neuctivě. „Posvěť se jméno tvé,“ prohlašuje Ježíš v Matoušově evangeliu 6,9.

Bible také učí, že Ježíšovo jméno má být respektováno daleko více než každé pozemské jméno. „Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.“ (Filipským 2,9-11).

Izrael měl velkou úctu k Božímu jménu, možná proto, že Mojžíšův zákon učil, že ten, kdo nerespektuje Boží jméno, musí zaplatit nejvyšší cenu (3. Mojžíšova 24,16). Boží jméno bylo pro starověké židovské písaře natolik posvátné, že při přepisování Písma používali zvláštní pero, kterým psali Boží jméno. Po odříkání modlitby psali Boží jméno určeným perem a pak pokračovali v práci „obyčejným“ perem.

Naopak většina sekulárního světa – a dokonce i mnozí v církvi – nemá představu o tom, jak urážlivé pro nebe je, když nedbale používáme Boží jméno. „Andělé jsou nespokojeni a znechuceni neuctivým způsobem, jakým se někdy v modlitbě používá jméno Boha, velkého Jehovy. Oni [andělé] toto jméno zmiňují s největší úctou, dokonce si zahalují tvář, když vyslovují Boží jméno; také Kristovo jméno je posvátné a vyslovuje se s největší úctou. A ti, kdo ve svých modlitbách používají Boží jméno obyčejně a lehkovážně, nemají smysl pro vznešenost Boha, Krista ani nebeských věcí.“[1]

V jakém jménu se modlíte?

Ačkoli je Boží jméno nejsvětějším ze všech jmen, je také naším přítelem. Po jedné krvavé bitvě občanské války klečel Jack na poli u smrtelně zraněného vojáka. Viděl, že Bill, jeho nejlepší přítel, umírá. Bill také věděl, že umírá, a tak roztřesenými prsty sáhl do své zakrvácené kapsy a podal svému kamarádovi dopis. „Jacku,“ řekl Bill chraplavým hlasem, „neměl jsem čas poslat tenhle dopis. Vím, že nemáš mnoho příbuzných ani peněz. Jestli tuhle válku přežiješ, odnes tenhle dopis mým rodičům do Connecticutu. Vyprávěl jsem jim o tobě a o tom, jací jsme blízcí přátelé. Oni se o tebe dobře postarají a všechno, co bylo moje, je tvoje.“ O několik okamžiků později Bill vydechl naposledy.

Jack sice válku přežil, ale doba byla těžká. Celé měsíce jezdil s dalšími válečnými veterány vlakem a hledal nějakou práci na farmě při okopávání plevele výměnou za teplé jídlo. Začalo se jim říkat „motykaři“, později „vandráci“.

Během svého putování se Jack nakonec ocitl v Connecticutu. Zamířil na adresu uvedenou v dopise, který mu před lety dal Bill, a našel tam velký dům v Nové Anglii. Jack nesměle vystoupil po schodech a zaváhal. Podíval se na své roztrhané, otrhané šaty a špinavé ruce. Sebral odvahu a zaklepal na velké dubové dveře. Když se dveře otevřely, stál v nich důstojný šedovlasý pán se svou ženou. Než však Jack stačil promluvit, muž řekl soucitným hlasem. „Je mi to líto, mladý muži. Dnešní doba je těžká a my prostě nemůžeme živit a šatit každého motáka, který zaklepe.“ Jack se sklesle otočil, ale pak si vzpomněl na dopis. „Mám dopis od Billa.“

„Znal jste našeho syna?“ Žena se zeptala.

„Jmenuji se Jack, byli jsme nejlepší přátelé.“ Jack podal překvapenému páru obálku potřísněnou krví. Manželé si se slzami v očích přečetli poslední dopis od svého milovaného syna. Když se vzpamatovali, vtáhli Jacka do domu a řekli: „Všechno, co bylo jeho, je teď tvoje.“

V čem je rozdíl? Jméno jejich milovaného syna jim otevřelo dveře. Ježíš slibuje, že když přijdeme k Otci v jeho jménu, čeká nás stejné přijetí. „Buďte si jisti, že … o cokoli budete Otce prosit v mém jménu, dá vám. … Proste, a dostanete, aby vaše radost byla plná“ (Jan 16,23.24).

Vždy však pamatujte na to, že „modlit se ve jménu Ježíše je něco víc než pouhá zmínka tohoto jména na začátku a na konci modlitby. Znamená to modlit se v Ježíšově mysli a duchu, zatímco věříme jeho zaslíbením, spoléháme na jeho milost a konáme jeho skutky.„[2]

Kontroverzní téma

Téma Božího jména zůstává jednou z nejzmatenějších a nejspornějších otázek v křesťanství. Částečně je to proto, že Bůh má v Písmu mnoho jmen. Každé jméno, které Bůh zjevuje, však slouží jako důležitý klíč k odhalení jeho moci, svatosti a žádoucího vztahu k jeho lidu. Jeho jména poskytují složený obraz odhalující různé aspekty jeho úžasného charakteru. Několik příkladů Božích jmen v hebrejštině:

 El-Shaddai (Genesis 17,1.2), což znamená „Všemohoucí Bůh“.

Jehova-jireh (Genesis 22,14), což znamená „Jehova se postará“.

Jehova-Tsidkenu (Jeremiáš 23,6), což znamená „Hospodin, naše spravedlnost“.

Jehova-Šalom (Soudců 6,24), což znamená „Hospodin, náš pokoj“.

Jehova-Roi (Genesis 16,13), což znamená „Bůh, který vidí“.

El-Elyon (Numeri 24,16), což znamená „Nejvyšší Bůh“ nebo „Vznešený“.

El-Olam (Žalm 90,2; Izajáš 40,28), což znamená „Bůh věčnosti“ nebo „Bůh věčný“.

El-Berith (2. Paralipomenon 34,32), což znamená „Bůh smlouvy“.

El-Roi (Genesis 16,13), což znamená „Bůh, který mě vidí“ nebo „Bůh vidění“.

Elohim, množné číslo pro božstvo, je použito v Genesis 1,26, kde Bible říká: „Bůh řekl: Učiňme člověka k našemu obrazu.“ Toto jméno se často používá na podporu pravdy o Trojici.

Kdybychom se odvážili shrnout, kdo je Bůh, jen na základě tohoto krátkého výčtu jmen, už jen tyto tituly by nám poskytly úžasné zjevení největší bytosti – všemohoucího, pokojného, vznešeného, vyvýšeného, věčného a spravedlivého Boha. Zná a vidí všechna svá stvoření a věrně je chrání a zajišťuje jejich potřeby.

A bude nazván…

V Novém zákoně navíc můžeme s větším důrazem pozorovat Boží charakter, jak se zjevil skrze Ježíše. To byl jeden z jeho hlavních cílů při příchodu na náš svět – zjevit svým životem, kdo je Otec. Proto Ježíš řekl Filipovi: „Kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan 14,9).

Ježíš má v Písmu také mnoho jmen, která zlepšují naše chápání jeho osoby a poslání. Níže uvádím jen několik z nich:

1. Obhájce	1. Jan 2,1
2. Beránek Boží	Jan 1,29
3. Vzkříšení a život	Jan 11,25
4. Pastýř a stržce duší	1. Petr 2,25
5. Soudce	Skutky 10,42
6. Pán pánů	1. Timoteovi 6,15
7. Muž bolestí	Izajáš 53,3
8. Hlava církve	Efezským 5,23
9. Mistr	Matouš 8,19
10. Věrný a pravý svědek	Zjevení 3,14
11. Skála	1. Korintským 10,4
12. Velekněz	Židům 6,20
13. Dveře	Jan 10,9
14. Živá voda	Jan 4,10
15. Chléb života	Jan 6,35
16. Růže Sáronská	Píseň písní 2,1
17. Alfa a Omega	Zjevení 22,13
18. Pravý vinný kmen	Jan 15,1
19. Mesiáš	Daniel 9,25
20. Učitel	Jan 3,2
21. Svatý	Marek 1,24
22. Prostředník	1. Timoteovi 2,5
23. Milovaný	Efezským 1,6
24. Výhonek	Izajáš 11,1
25. Tesař	Marek 6,13
26. Dobrý pastýř	Jan 10,11
27. Světlo světa	Jan 8,12
28. Obraz neviditelného Boha	Koloským 1,15
29. Slovo	Jan 1,1
30. Úhelný kámen	Efezským 2,20
31. Spasitel	Jan 4,42
32. Služebník	Matouš 12,18
33. Původce a dokonavatel naší víry	Židům 12,2
34. Všemohoucí	Zjevení 1,8
35. Věčný Otec	Izajáš 9,6
36. Šílo	Genesis 49,10
37. Lev z kmene Judova	Zjevení 5,5
38. Já jsem	Jan 8,58
39. Král králů	1. Timoteovi 6,15
40. Kníže pokoje	Izajáš 9,6
41. Ženich	Matouš 9,15
42. Jednorozený syn	Jan 3,16
43. Podivuhodný, rádce	Izajáš 9,6
44. Immanuel	Matouš 1,23
45. Syn člověka	Matouš 20,28
46. Syn Boží	Marek 1,1
47. Úsvit z výsosti	Lukáš 1,78
48. Amen	Zjevení 3,14
49. První a poslední	Zjevení 1,17
50. Židovský král	Marek 15,26
51. Prorok	Matouš 21,11
52. Vykupitel	Job 19,25
53. Kotva	Židům 6,19
54. Kořen Davidův	Zjevení 5,5
55. Jasná a jitřní hvězda	Zjevení 22,16
56. Cesta, pravda a život	Jan 14,6

Kromě toho Izajáš 9,5 o Mesiáši říká: „bude mu dáno jméno: ‚Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.‘“

Jaké je „správné“ Boží jméno?

V týdenním rozhlasovém pořadu Amazing Facts Bible Answers Live jsme obdrželi řadu telefonátů týkajících se správné výslovnosti Božího jména. Zdá se, že toto téma lidi stále více tíží. Naznačují, že správná výslovnost Božího jména je nutná k vyslyšení modliteb – nebo je dokonce nezbytná ke spasení.

Přesto je slovo, které se v Písmu často překládá jako „Hospodin“, biblickou záhadou. Zdá se, že si nikdo není jistý, jak přesně vyslovit kombinaci čtyř hebrejských souhlásek JHVH, která je známá jako tetragramaton (řecké slovo, které znamená „čtyři písmena“ a používá se k označení souhlásek božského jména Jahve). Ačkoli se o významu slova JHVH dlouho diskutovalo, má dva obecné významy: „věčně samojediný“ a „věčně blízký, vykupitelský“. Ve Starém zákoně se JHVH vyskytuje více než 6 000krát.

Úcta k Božímu jménu vedla k tomu, že se člověk vyhýbal jeho užívání, aby neporušil třetí přikázání (Exodus 20,7). Časem se začalo uvažovat o tom, že Boží jméno je příliš svaté na to, aby ho člověk vůbec vyslovil. Tak vznikla praxe při veřejném čtení Starého zákona nahrazovat ho slovem „Adonaj“, což znamená „Hospodin“. V mnoha českých překladech Bible se tak slovo JHVH nahrazuje slovem „Hospodin“.

V průběhu staletí se správná výslovnost JHVH ztratila. Židovští učenci ve středověku vytvořili systém symbolů umístěných pod a vedle souhlásek, které označovaly chybějící samohlásky. Tak se JHWH objevilo se samohláskami z „Adonai“, což jim připomínalo, že při hlasitém čtení textu mají říkat „Adonai“. Latinizovaná podoba se vyslovovala „Jehova“, ale ve skutečnosti to nebylo skutečné slovo. Většina badatelů se dnes domnívá, že JHVH se pravděpodobně vyslovovalo Jahve.[3]

Rodný jazyk

Velkým problémem pro každého, kdo se snaží vyslovit Boží jméno, je skutečnost, že hebrejsky už mluví jen málo lidí. Navíc si nejsme jisti, jakým jazykem se bude mluvit v nebi. Možná to bude stejný jazyk, jakým mluvili Adam a Eva v zahradě. Možná to bude něco jiného. Proto rozhodně není hříchem vyslovovat Boží jméno ve svém rodném jazyce.

Opravdu si dokážeme představit Boha, který říká: „Ukaž mi, jestli umíš správně vyslovit mé jméno,“ nebo: „Ne! Na tuto modlitbu neodpovím, protože jsi nevyslovil správně mé jméno“? A co třeba: „Tvůj silný přízvuk mi ztěžuje porozumění, když vyslovuješ mé jméno“?

Samozřejmě, že ne! Pozemští rodiče se nezlobí, když jejich batole řekne „táta“ místo „otec“. Dobrý otec je nadšený, že ho jeho dítě začíná uznávat jako důležitou osobu ve svém životě. Stejně tak našemu nebeskému Otci záleží především na tom, zda ho známe a máme s ním pevný vztah – a ne na tom, zda umíme správně vyslovovat jeho jméno.

A nezapomeňte, že Bůh je ten, kdo stvořil kaleidoskop různých jazyků na babylonské věži (Genesis 11). Nebude nás trestat za to, že jeho jméno vyslovujeme v jazyce, který nám nejvíce vyhovuje.

V jakém jménu křtít?

Diskutuje se také o tom, jaké přesné prohlášení má člověk při křtu pronést. Máme křtít ve jménu Otce, Syna a Ducha svatého, jak uvádí Ježíš v Matoušově evangeliu 28,19, nebo ve „jménu Ježíše Krista“, jak uvádí Petr ve Skutcích 2,38?

Dávejme pozor, abychom kladli důraz tam, kam ho klade Bůh. Ze 70 zmínek o křtu v Novém zákoně pouze pět odkazuje na konkrétní Boží jméno nebo titul, který má být zvěstován. Jednou se říká: „Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“ (Matouš 28,19). Jindy Bible říká: „Dejte se pokřtít … ve jménu Ježíše Krista“ (Sk 2,38). Také říká: „Buďte pokřtěni ve jménu Páně“ (Sk 10,48). A dvakrát Bible říká: „Pokřtěni ve jménu Pána Ježíše“ (Sk 8,16; 19,5).

Výraz „Pán Ježíš“ byl oblíbeným oslovením, které používal především Lukáš (21krát), a v ostatních evangeliích se vůbec nevyskytuje. Abychom tedy zůstali na bezpečné straně a odstranili jakoukoli možnost vynechání některého člena Božství, je pravděpodobně nejlepší řídit se jasným prohlášením, které uvedl sám Ježíš ve velkém evangelijním pověření, a křtít věřící „ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“.

Při svatebním obřadu se však manželé mohou rozhodnout, jak moc formální bude znění oficiálních slibů. Pastor může říci: „Bereš si ty, William Spencer Peabody III, Rebeccu Marii Ann Hunterovou?“. Nebo může jednoduše říci: „Bereš si, Bille, Becky?“. Pokud zúčastněné strany a svědci rozumí tomu, kdo je oddáván, je svatba právně závazná. Stejně tak je tomu i v případě křtu.

Vyzdvihování jmen

Někteří lidé v Hollywoodu si vybudovali kariéru na základě „vyzdvihování jmen“. Často se odvolávají na slavné producenty nebo herce a používají jejich jména, jako by je důvěrně znali, v naději, že si tím získají prestiž. Ve skutečnosti se však s danou osobou mohli setkat jen jako s letmou známostí nebo ji dokonce vůbec neznají.

Věřte tomu nebo ne, někteří vyznavači křesťanství používají Boží jméno stejným způsobem. Ve Skutcích 19,13-17 se vypráví příběh o sedmi synech Skevy, kteří se rozhodli vzývat Kristovo jméno, aby vyháněli démony. Tito potulní židovští exorcisté zřejmě viděli, jak Pavel úspěšně vyhání démony pomocí Ježíšova jména. Zřejmě si pomysleli: „Hej, Pavel je v tom opravdu dobrý! Možná bychom měli upravit naše způsoby vyhánění ďáblů tak, že budeme používat jméno, které používá on!“. Při další příležitosti pohrozili démonovi, který posedl jednoho člověka: „Přimlouváme se za tebe skrze Ježíše, kterého Pavel káže.“

Bible říká, že „zlý duch odpověděl a řekl: ‚Ježíše znám, Pavla znám, ale kdo jste vy? A ten muž, v němž byl zlý duch, na ně skočil, přemohl je a zvítězil nad nimi, takže z toho domu utekli nazí a zranění.“ A tak se stalo.

Ti mladí židovští exorcisté si vyzkoušeli „tykání“ s ďáblem. Znali Ježíšovo jméno, a dokonce ho uměli vyslovit. Jen ho neznali jako svého Pána! A žel pro ně, takovou povrchnost poznají i ďáblové.

Znáte Boha? Jeho jméno, ať už v jakékoliv podobě – ať už je to Elohim nebo El Shaddei, není nějaké zakleté slovo, které je třeba správně vyslovit, jako by šlo o zaklínadlo. Jeho jméno je zjevením jeho charakteru. Pavel rozuměl Božímu charakteru a mohl vyhánět démony jménem Ježíš. Démoni poslechli díky Pavlově víře a autoritě a moci Kristova jména. „obrátil se [Pavel] proto na toho ducha a řekl: ‚Ve jménu Ježíše Krista ti přikazuji, abys z ní vyšel!‘“ (Sk 16,18).

Bůh možná dokonce záměrně dopustil, aby se přesná výslovnost jeho jména ztratila, protože nechce, aby ho lidé používali tak, jako někteří používají kouzelné slovo „abrakadabra“. Hospodin nedovolil Izraelcům, aby viděli jeho podobu, když vyslovoval Desatero, aby se nesnažili udělat si modlu (Dt 4,15.16). Skryl také místo Mojžíšova pohřbu, aby si z něj lidé neudělali svatyni (Dt 34,6). Je také možné, že Bůh nechce, abychom ho uctívali proto, že má slavnou podobu nebo mystické jméno, ale spíše proto, kým je: naším Stvořitelem.

Když Petr uzdravil žebráka u Krásné brány, řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“ (Sk 3,6). Zázrak se stal na základě Ježíšovy moci, autority a osoby, nikoliv na základě správného vyslovení jeho jména.

Braní Pánova jména nadarmo

Užívání Božího jména bez jeho skutečného poznání je součástí hříchu, na který poukazuje třetí přikázání. „Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.“ (2. Mojžíšova 20,7). Často si myslíme, že toto přikázání odsuzuje především rouhání, a to jistě ano, ale to je ten nejmenší význam. Vzít Hospodinovo jméno nadarmo znamená vzít si jeho jméno pro sebe a říkat, že jste Boží dítě – ale pak žít jako svět.

V jednom novinovém inzerátu stálo: „Ztratil se jeden pes. Hnědý, zacuchaný s několika lysinami. Pravá přední noha zlomená při autonehodě. Chybí mu pravé oko. Levé ucho ukousnuté při psí rvačce. Odpovídá na jméno ‚Lucky‘.“ Je zřejmé, že ten nešťastný pejsek byl „Štístko“ jen podle jména. Někteří křesťané jsou takoví!

Když se staneme křesťany, přijmeme Ježíšovo jméno. Bohužel někteří lidé se stávají pouze „nominálními“ křesťany, což znamená „pouze podle jména“. Tito lidé v podstatě berou Pánovo jméno nadarmo.

Když Ježíš mluvil o nadcházejícím velkém soudu, řekl: „Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi řeknou v onen den: ‚Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?‘ A tehdy jim prohlásím: ‚Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.‘“ (Matouš 7,21-23).

Ježíš dává jasně najevo, že opakování jeho jména nikdy nemůže nahradit skutečnou podřízenost a poslušnost.

Dobré jméno

„Dobré jméno je lepší než velké bohatství, milostná přízeň než stříbro a zlato“ (Přísloví 22,1). Vyrůstal jsem v prostředí, kde se kladl obrovský důraz na to, abyste se chovali čestně a poctivě, abyste si mohli vybudovat dobré jméno.

Stejně tak je pro křesťana obzvlášť důležité chránit své svědectví a zachovávat si bezúhonnost. Jakékoli špatné chování nebo pochybné jednání nejenže poškodí naši osobní pověst a pověst naší rodiny, ale v konečném důsledku také přinese potupu Kristovu jménu.

Historie vypráví, že Alexandr Veliký měl ve své armádě vojáka, který si získal špatnou pověst. Když se boje přiostřily, začal tento mladík ustupovat, zatímco všichni kolem něj bojovali dál. Generál si tohoto vojáka, jehož křestní jméno bylo také Alexandr, zavolal a řekl: „Slyšel jsem, jak se chováš v boji. Mladíku, buď musíš změnit své chování, nebo změnit své dobré jméno! Nechci, aby jméno Alexandr bylo spojováno se zbabělostí.“

Když říkáš, že jsi křesťan, máš povinnost vyzdvihovat Boží jméno slovem i skutkem. Ježíš začal modlitbu Páně slovy: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se [svaté] jméno tvé“ (Matouš 6,9). Pokud bereme Pánovo jméno nadarmo, děláme dobrému jménu našeho Otce špatnou reklamu.

Jméno značky

Úspěšní sportovci často vydělávají jmění prodejem svých populárních jmen, aby podpořili různé produkty. Když cyklisté vidí triumfální jméno Lance Armstronga na nějakém cyklistickém výrobku, okamžitě mu to dodá důvěryhodnost a hodnotu.

Jaké jméno by mohlo přidat větší hodnotu vítěznému životu než jméno Ježíšovo? On je jediným šampionem, kterého Satan nikdy nedokázal přimět ke hříchu.

Ve vidění Jan spatřuje, že 144 000 lidí je „označeno“ Božím jménem na čele. „A viděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na čele napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.“ (Zjevení 14,1).

Na konci časů bude každý člověk spojen s určitým jménem. Jedna skupina dostane na „čelo“ znamení jména šelmy (Zjevení 14,9.11). Druhá skupina bude mít na čele napsáno jméno svého nebeského Otce. Jména něco znamenají a mají věčné důsledky!

Uvažujte o tom, co znamená mít na čele Boží podpis, jeho posvátné jméno! Za prvé, Jan popisuje tyto lidi jako ty, kteří „následují Beránka [Ježíše], kamkoli jde. … Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.“ (Zjevení 14,4.5).

Dokonce je nám řečeno, že tento podpis je napsán zejména na těch, kteří žijí v posledních dnech. Ve Zjevení 7,1-4 se dozvídáme o závěrečném dramatu na konci času, těsně předtím, než bude vypuštěno sedm posledních ran.

Boží pečeť

Jan názorně popisuje toto nevídané období v dějinách Země. Na začátku popisuje své vidění čtyř andělů, kteří zadržují čtyři větry na zemi, aby žádný vítr nevál na zemi ani na moři. A pak Jan slyší proč: Objeví se další anděl s Boží pečetí a volá na čtyři anděly držící větry: „Neškoďte zemi, moři ani stromoví, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“ Tou pečetí je jméno Ježíšovo a Otcovo „napsané na jejich čelech“ (14,1).

Všichni známe význam pečeti. Mnoho výrobků se nemůže prodávat bez pečeti – pečeti, která nám říká, že výrobek prošel všemi potřebnými zkouškami. Jednu pečeť vidíme na spodní straně našich elektrických spotřebičů: Underwriter’s Laboratory Seal of Approval. A každá benzínová pumpa má pečeť, stejně jako každý výtah. Ano, plomby jsou velmi důležité: Žádná plomba, žádný servis! Vzpomínáte si na televizní reklamy na oblečení Hanes, kdy ta odhodlaná inspektorka na montážní lince se vší tou svou skleslostí prohlížela každý kus a říkala: „Kvalita se tam dává dřív, než se tam dá jméno“? Tady na zemi to Bůh říká vesmíru, když píše své jméno na čela svých věrných: „Poslouchejte je.“ Říká: „Můžete jim věřit a věřit tomu, co říkají. Jsem hrdý na to, že jim mohu dát svou pečeť schválení. Kvalita se tam dostává dříve, než se tam dostává jméno!“

Zdůrazňuji to proto, že znát Boží jméno je víc než otázka v nějaké třídě. Jeho jméno má co do činění s tím, kde strávíme věčnost. Později ve Zjevení 22,4 Jan přibíjí hřebíky do rakve budoucnosti zapečetěného lidu: „Budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno.“

Konečný význam

Podívejme se znovu na to, co Boží jméno znamená pro dnešek i pro věčnost. Ježíš kvůli tomuto jménu zadržuje sedm posledních ran, desetiletí za desetiletím. Proto stále čeká na svůj návrat, jak slíbil. Je to jméno, na jehož základě se odehraje bitva posledních dnů mezi Ježíšem a satanem. Satan to ví. Ale víte to vy?

Až bude zapečetění Božího lidu s jeho jménem dokončeno, andělé uvolní svou moc nad satanovou zuřivostí, když se bude snažit ovládnout svět útokem. Konec nastane, až bude Boží jméno napsáno na každém, kdo se rozhodne být mu věrný.

Tato pečeť rozzuří satana jako řvoucího lva. Ale co je to za Boží jméno, které rozpoutává jeho hněv? „Jakmile je Boží lid zapečetěn na čele – nejde o žádnou pečeť nebo znamení, které by bylo vidět, ale o usazení v pravdě, a to jak intelektuálně, tak duchovně, takže se nemůže pohnout – jakmile je Boží lid zapečetěn a připraven, … přijde.“[4]

Když jsou lidé „[zakotveni] v pravdě“, a to jak intelektuálně, tak duchovně, víra dosáhla svého cíle. Opravdová víra spojuje hlavu se srdcem, ne pouze samotné informace a ne pouze emocionální pocity. Tito křesťané posledních dnů objevili ve svém životě potvrzující jistotu Ducha svatého a žijí v souladu s jeho vedením. Jejich intelektuální pochopení pravdy dosáhlo svého proměňujícího cíle; jsou to muži a ženy, kteří si vytvořili charaktery, jež ospravedlňují Boží moudrost a trpělivost a popírají satanovy lži, že Boží vůle je pro lidstvo nemožná.

Jeho jméno v našich srdcích

Znamená to, že lidé v poslední pozemské generaci budou mít mezi očima vytetované slovo? Ne. V Bibli představuje čelo mysl. V 5. Mojžíšově 6,6-8 Bůh Izraelcům říká: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci… Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima.“ „Čelenky mezi [očima]“ měly symbolizovat, že Boží příkazy jsou „v tvém srdci“ neboli v mysli.

Kniha Židům cituje proroctví z knihy Izajáš: „Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli“ (Židům 10,16). Výsledkem tohoto zaslíbení bude „zakotvení v pravdě, a to jak intelektuálně, tak duchovně, aby se nemohli pohnout“. Mít Boží jméno znamená mít Jeho zákon – nejen psaná slova Desatera, ale i jeho ducha – zapsaný v našich srdcích.

Jméno, kterému můžeme důvěřovat

V průběhu roku dostávám poštou řadu šeků. Na jednom bylo velkými písmeny napsáno, že jsem vyhrál 2 miliony dolarů. Ale drobným písmem bylo napsáno: „Pokud budete vybráni, můžete dostat šek, na kterém bude napsáno právě toto!“. Nikdy se netěším, když vidím takové šeky.

Ale kdykoli vidím v poště šek od amerického ministerstva financí, jsem nadšený, protože vím, že šek je spojen se jménem, které mi ještě neposlalo špatný šek.

Stejně tak Bůh chce, abychom se naučili rozpoznávat skutečnou hodnotu jeho jména. Jistě, tento svět nám nabízí bohatství, požitky, a dokonce i jméno pro sebe. Nakonec to však vede jen k bezcennému sebeuspokojení, hanbě a smrti.

Naproti tomu Božím zaslíbením můžeme důvěřovat. S jeho jménem se pojí dobrá pověst. Ježíš nám řekl, že „oč byste požádali v mém jménu, to učiním, aby byl Otec oslaven v Synu. Požádáte-li mne o něco v mém jménu, já to učiním.“ (Jan 14,13.14 CSP).

Věčné jméno

Ježíš říká: „Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec“ (Zjevení 1,8 CSP). Jen několik věcí je prohlášeno za věčné. Patří mezi ně Jeho existence (Žalm 90,2), Jeho slovo (Marek 13,31), Jeho dar života pro vykoupené (Římanům 6,23) a Jeho jméno (Exodus 3,15).

Když se Ptolemaios ve 2. století rozhodl postavit maják na ostrově Faros, vybral si Sostrata, aby navrhl mamutí stavbu, která se později stala jedním ze sedmi divů starověkého světa. Ptolemaios trval na tom, aby stavba nesla jeho nápis jako osobní památník; Sostratos si však nemyslel, že by král měl získat všechny zásluhy za jeho dílo.

Sostratus tedy na přední stranu majáku umístil Ptolemaiův titul v silné omítce, která by zpočátku upoutala pozornost, ale později by ji opotřebovaly přírodní živly. Tajně si však do žuly pod ním vyryl své vlastní jméno. Po celá desetiletí se o nápis rozbíjelo moře a postupně smylo omítku fasády. Přestože vydržel po celý Ptolemaiův život, nakonec byl smazán a všem zůstal jen nápis „Sostratus“.

Podobně i světská sláva často mizí před neúprosnými vlnami času, ale „Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce“ (Žalm 72,17). A kde jeho jméno přetrvá navěky? Ve vykoupených, kteří celému vesmíru ukázali, co Bůh zamýšlel, když vymýšlel svůj plán spásy.

Vaše nové jméno

V Bibli mělo většinou každé jméno důležitý význam. Některá jména popisovala povahu člověka, jako v příběhu o Nábalovi, jehož jméno znamená „blázen“. (Viz 1 Samuelova 25,25) Některá jména byla památkou na události, které se staly v době narození dítěte; příkladem je Ichabod (1. Samuelova 4,21). Jiná byla prorocká a poukazovala na budoucí událost v životě dané osoby – jako tomu bylo v případě Ježíše (Matouš 1,21).

Někdy Bůh měnil něčí jméno kvůli změně v srdci člověka. Například Jákobovo jméno znamená „vytlačovatel“ nebo „podvodník“. Jistě, podvedl svého bratra-dvojče Ezaua a připravil ho o prvorozenství a požehnání. Ale poté, co Jákob zápasil s andělem a vyznal svůj hřích, Bůh změnil jeho jméno na Izrael, což znamená „kníže u Boha“ (Genesis 32,29).

Saulovo jméno bylo změněno na Pavel. Ježíš změnil Šimonovo jméno na Petr. Bůh chce totéž udělat i pro nás. Chce nám vzít špatné jméno, které jsme si vytvořili, a dát nám nové dobré jméno, které nám poskytl jeho Syn. Ježíš nám říká, že každý, kdo je spasen, bude mít nové jméno. „Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze skryté many; dám mu bílý kamének, a na tom kaménku je napsáno nové jméno, které nezná nikdo než ten, kdo je dostává“ (Zjevení 2,17).

Apoštol Jan říká: „Bůh je láska“ (1. Jan 4,8). To je jedno z Božích jmen! Je to také nejlepší definice toho, kdo Bůh je. Toto jméno nám chce Bůh dát, stejně jako to udělal Jákobovi. Stejně jako Jákob si někdy kvůli svému chování získáváme špatnou pověst. Bůh říká, že na základě našeho pokání a Božího milosrdenství můžeme získat nové věčné jméno a novou pověst.

Žádné jiné jméno

Jednou stál na rohu rušné městské křižovatky slepý muž a četl kolemjdoucím nahlas z Bible v Braillově písmu. Část Písma, kterou četl, pocházela ze Skutků apoštolů 4,12: „A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.“ (CSP).

Na okraji shromážděného davu se zastavil jeden pán, který se vracel domů, aby naslouchal. Právě v té chvíli ztratil nevidomý muž své místo na stránkách Braillova písma. Zatímco se ho snažil najít, neustále opakoval poslední tři slova, která právě četl: „Žádné jiné jméno … žádné jiné jméno … žádné jiné jméno …“. Mnozí se usmívali, ale zvědavý kolemjdoucí odcházel hluboce ohromen. V mládí se odklonil od Krista a hledal vnitřní mír prostřednictvím různých světových náboženství. Ale těchto několik slov „žádné jiné jméno“, pronesených v pravý čas, hluboce zapůsobilo na jeho srdce. Ten verš slyšel už dříve, ale tato jediná věta ho pronásledovala. Do příštího rána se odevzdal Duchu svatému a přijal Spasitele.

Jméno „Ježíš“ je řecká podoba jména Jozue, což znamená „Bůh je Spasitel“. Proto anděl řekl: „Porodí Syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“ (Matouš 1,21).

Znáte ho pod tímto jménem: Spasitel? Teď už ano. Přijďte k Otci takoví, jací jste, ve jménu, které je nad každé jméno. On tě přijme a dá ti nové srdce, novou pověst a jednoho dne i nové jméno.

Přeložené z malé knížky The Name of God (Doug Batchelor), zveřejněné na www.amazingfacts.org

---

[1] Ellen G. White, “The Value of Prayer,” The Signs of the Times, Nov. 18, 1886.

[2] Ellen G. White, Steps to Christ, pp. 100, 101

[3] Mark Fountain, entry entitled “YHWH,” Holman Bible Dictionary, edited by Trent C. Butler (Nashville, Tenn.: Holman Bible Publishers), 1991, pp. 1429, 1430.

[4] Ellen G. White, Last Day Events, pp. 219, 220.