O autorovi

Něco o mě

Jmenuji se Míra a celý život jsem se snažil najít smysl svého života. Narodil jsem se s vrozenou nemocí, které se říká svalová dystrofie. U této choroby postupně ochabují svaly a nedá se to nijak léčit. Tudíž moje vyhlídky do budoucna nebyli růžové, ale v mém životě jsem našel naději, o kterou se chci s vámi podělit, a proto jsem vytvořil tyto stránky s názvem Síla Naděje. O tom, jak každý z nás může najít naději, která nám dává sílu. Budu zde zveřejňovat různá zamyšlení a povzbuzení v oblasti víry. Doufám, že vás tyto stránky něčím obohatí.

Níže si můžete přečíst můj příběh o hledání pravdy a smyslu mého života.

Hledání pravdy

Celý život mě zajímalo, jaká je asi pravda. Proč jsem tady na světě? Jaký má smysl můj život? Měl jsem stále pocit, že mám nějaký úkol, že přece ta moje existence musí mít nějaký důvod. Ve škole nás učili, že je svět produktem náhody a dlouhým náhodným vývojem. Představa, že jsem vznikl náhodou mě neuspokojoval a když jsem si představil, že po smrti nic není, mé myšlenky naplnila úzkost a beznaděj. Pomyšlení, že zavřu oči a nebude nic než temnota, prostě to že nebudu mě děsilo.

Řekl jsem si, že musí být nějaký smysl bytí. Nějaký smysluplný začátek a konec. Odkud jsme a kam směřujeme? Materialismus mi na to nedával odpověď. A to, že jsem z opice mě také moc neuspokojovalo. Přece musí být nějaká cesta.

Postupem času jsem se začal zabývat tajemnem a esotérikou, abych našel odpovědi. Bylo to pro mě snesitelnější než materialismus. Zabýval jsem se duchovním růstem, chtěl jsem najít odpovědi v knihách a meditacích, ale stejně jsem se cítil jako bych do tohoto světa nepatřil, jako „Neo v matrixu“. Rozvíjel jsem se v ezoterických naukách a praktik jako byla meditace, kyvadlo atd. Myslel jsem si, že duchovně rostu a, že zvyšuji své vibrace a jak jsem díky tomu na vyšší úrovni než ostatní. Liboval jsem si v tom, jaké mám poznání. Chtěl jsem být stále lepší, zvětšovat své vědomosti. Navenek jsem byl šťastný a všichni říkaly, jak jsem šťastný, ale uvnitř jsem se trápil. Stále jsem pociťoval prázdnotu a k mému uspokojení nedocházelo. Co se mnou bude? Jak se bude vyvíjet můj zdravotní stav? Najdu někoho, kdo mě bude mít rád? Jaký je můj úkol? Co by mě mohlo opravdu naplňovat?

Chytal jsem se každé věci, která vypadala nadějně. Měl jsem různé léčitele, zkoušel jsem techniku muder, byl jsem na biorezonanci, praktikoval jsem autopatii, kupoval jsem nesmyslné věci, které měly mít údajně léčivou moc, dokonce jsem chtěl dělat i jógu. Nevěděl jsem, co se životem a hledal jsem pomoc. Moje zoufalství stále rostlo. K čemu mi jsou různé praktiky, k čemu mi je poznání? Stále jsem zkoušel meditovat, ale stále jsem nenacházel odpovědi a klid na duši. Potřeboval jsem ukojit tuto potřebu, až jsem si koupil jednu knihu, která vedla k jedné meditaci, kde už se doptává pomoci „vyšších bytostí“. Teď už vím, že to bylo značně nebezpečné. Nic méně, když už jsem se v knize blížil k zmíněné meditaci, „něco“ mi říkalo, abych knihu zavřel a už nepokračoval. Hlas jsem uposlechl a pociťoval jsem beznaděj. Co se mnou bude? Nic mi nepomáhá.

Když jsem nevěděl, co se životem. Ozvala se mi na Facebooku jedna kamarádka a ptala se mi, jestli bych nechtěl navštívit přednášky o knize Genesis, která je součástí Bible a pojednává o stvoření. Přečetl jsem si letáček a znělo to zajímavě, a tak jsem souhlasil, že přednášky navštívím.

Bylo to něco zajímavého. Dozvěděl jsem se, že jsme byly stvořeni z určitého důvodu. Zjistil jsem to, že tu jsme není produktem náhody, ale důsledkem vyššího plánu. To, že nás Bůh stvořil k obrazu svému. Konečně mi to začalo dávat smysl. Sice se mi do toho začala míchat ezoterika a různé báje jako je Atlantida a Egyptská mytologie, ale paradoxně díky tomu jsem nakonec navštívil všech deset přednášek. Byl jsem k tomu trochu skeptický, ale začal jsem pociťovat, že na tom něco bude. Konečně jsem se dostal k otázce proč tady vlastně jsme. Zanechalo to ve mně velký dojem a pro množství důkazů, jsem si uvědomil, že jsme náhodou rozhodně vzniknou nemohli. Po skončení mi Rosťa (kaplan z nemocnice) nabídl studium Bible a já odmítl, protože jak jsem už zmínil, byl jsem k Bibli skeptický a sám jsem jí považoval za mocenský nástroj církve, ale moje zvědavost mi nedala. Už jsem měl Bibli z dřívějška staženou v mobilu, a dokonce jsem si pamatoval první verš v Janovo evangeliu: „Na počátku bylo slovo, to slovo bylo u Boha, to slovo bylo Bůh.“. Na počátku promluvil Bůh a skrze slovo tvořil. Začal jsem si uvědomovat nádheru této knihy.

Po čase čtení Bible jsem asi půl roku po přednáškách potkal známou, s kterou jsem se poznal na přednáškách a říkala mi, že budou chodit s Rosťou studovat Bibli. Zeptala se mi, jestli chci chodit s nimi a já nabídku přijal, protože jsem se chtěl dozvědět více o této knize.

Začali jsem studovat knihu Genesi. Tehdy jsem si uvědomil, že je Bůh, který nás stvořil z lásky a chce s námi mít důvěrný vztah plný lásky, i když jme spadli, díky satanovi, do hříchu. Chce s námi tento vztah obnovit a nabízí nám, že nás povede a bude nás proměňovat k obrazu svému, to, pro co jsme byly původně stvořeni.

Začal jsem se k Bohu modlit, nejdříve z povinnosti, ale postupem času, když jsem pročítal Bibli, začal ke mně promlouvat prostřednictvím Ducha svatého a já si začal uvědomovat svoji hříšnost. Uvědomil jsem si, že se často srovnáváme s druhými a myslíme si, jak jsme dobrý, ale když se podíváme na Boží charakter, jak ho popisuje Bible, zjistíme, jak jsme hříšní a máme co dohánět, ale nejsme na to samy. Když Bohu dáme svolení, On nám s tím pomůže, protože jak jsem sám zjistil, sami to nezvládneme.

Poté jsem se začal modlit s pokorou a vděčností. Bůh na moje modlitby odpověděl a začal mě postupně zbavovat mích nedostatků. Měl jsem těch nánosů z minulosti opravdu hodně a stále je na mě hodně práce. Začal mě zbavovat zlozvyků, návyků a závislostí. Pociťoval jsem jeho nesmírnou lásku. Bylo to to, co jsem celý život hledal. Konečně se moje prázdnota v srci zaplnila Boží láskou a já věděl, že jsem v dobrých rukách. Konečně měl můj život smysl. Už nic nepotřebuji, mám Boha.

Po těchto zkušenostech jsem se rozhodl pro křest. Ten den, kdy jsem měl být pokřtěn pršelo a nebylo zrovna moc teplo asi 10–12°C. Křest měl proběhnout v jednom rybníku. Když jsme se blížili k rybníku, tak se najednou rozjasnilo nebe a přestalo pršet a já věděl, že se ke mně Bůh přiznal a že chce, abych byl jeho dítětem. Když se schylovalo k samotnému křtu ponořením, necítil jsem chlad a v plném odevzdání jsem se s pomocí ostatních ubíral do vody.

Když se mě kazatel zeptal, jestli jsem připraven, odvětil jsem: „ano jsem“. A se slovy: „Křtím tě ve jméno Otce, Syna i Duch svatého“, jsem byl ponořen do vody, a i když to bylo na pár vteřin, připadalo mi to dlouho a já si uvědomil, že začíná nová etapa mého života s mým spasitelem Ježíšem Kristem. Cítil jsem se jako znovuzrozený a také jsem byl. Nádherný pocit, který jsem nikdy před tím nezažil, ani nevím, jak bych to popsal. Když jsem se, pak vrátil domů a otevřel jsem „náhodně“ Bibli, stálo tam: „Můj synu…“. Zaplavil mě pocit vděčnosti a já věděl, že jsem v dobrých rukách v obětí plném lásky, že mě Bůh přijal jako Boží dítě.

Když to vše zhodnotím zpětně. V době, kdy jsem praktikoval ezoteriku, tak jsem si myslel, jak rostu a jak jsem duchovně na výši, ale teď vím, že tyto meditace a ostatní praktiky ze mě neudělali lepšího člověka, jen prohlubovali moji sobeckost, i když jsem si myslel pravý opak. Měl jsem potřebu se stýkat s lidmi, které jsou také „na výši“. Jak se, ale máme naučit lásce, když se budeme stýkat jenom s lidmi, kteří nám jsou po chuti a kteří nás mají rádi. To umí přece každý, ale tím naše láska neporoste. Odsuzujeme lidi a řekneme: „oni nejsou duchovně na výši“, a přitom nevíme co museli prožít a proč jsou takový, jaký jsou. Když nám tyto lidé budou ležet na srdci naše láska poroste. Bude to čistá nesobecká láska. Myslím, že toto nás východní nauky a esoterika nenaučí, jen s Božím vedením jsme toho schopni, když se necháme naplnit Boží láskou.

Děkuji Bohu, že si mě k sobě přitáhl, že mě našel a vytáhl mě z bahna tohoto světa a já si uvědomil svoji hříšnost, uvědomil jsem si svoje sobectví. Myslel jsem si, kdoví co nejsem, ale bez Boží lásky jsem byl ničím. Všichni jsem hříšní bez rozdílu, ale Bůh nám dává východisko a nabízí vedení jeho nesmírnou láskou.

Před křtem pro mě byl největší problém můj zdravotní stav, to že jsem na vozíku, ale uvědomil jsem si, že vetší problém je má hříšná přirozenost. Nejdřív je třeba uzdravit duši a pak teprve tělo. Ta prázdnota, která mě prostupovala byla zaplněna Boží přítomností v mém srdci. Následovat pána Ježíše je nejlepší rozhodnutí v mém životě. Přál bych vám také, abyste našli lásku, kterou vám pán Bůh nabízí. Věřte, že pak už se nebudete cítit sami a nebudete pociťovat prázdnotu ve svém srdci.

Konečně jsem našel pravdu a smysl svého života, jak pán Ježíš řekl: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

S láskou Miroslav Křepinský