Pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.

Žijeme v těžké době, když už jsme se zbavili jedné krize přišla další v podobě války. Myslím, že jsme se mohli poučit z časů coronaviru. Myslím si, že do značné míry byla společnost rozdělena a rostla nevraživost mezi dvěma tábory, a to samé tu máme dnes. Ve společnosti sílí strach a bohužel i hněv a nenávist.

Na jedné straně se lidé hněvají na Putina jako válečného agresora, což se dá pochopit, ale nechápu, proč roste nenávist k Rusům. To je stejné, jako když budu nenávidět Němce kvůli Hitlerovi. Někteří byly pod vlivem propagandy a uvěřili myšlence, kterou měl Hitler, ale spousty vojáků narukovalo proto, že neměli na výběr, i když nesouhlasilo s režimem. Stejně museli jít do války. Není možné odsuzovat ruské vojáky a už vůbec ne ruské civilisty, kteří si chtějí jen žít svůj život. Mám tedy lidi nenávidět, protože jsou určité národnosti?

Na druhé straně jsou lidé, kteří se hněvají na Ukrajince. Nechtějí přijímat uprchlíky, protože jako stát prý máme svých starostí dost. To je sice pravda, že máme starosti, ale jsou takové jako májí uprchlíci? Někteří říkají, to nejsou žádní uprchlíci, vždyť mají auta, mobily a pěkné oblečení. Ptám se vás, co byste si vzali vy, kdybyste utíkali před válkou? Nevím jak vy, ale já bych do kufrů sbalil všechny cennosti, co bych měl a důležité věci, co je třeba na cestu, naložil bych auto a ujížděl na hranice. Vím, utíkají různí lidé. V každém národu jsou dobrý i zlí lidé, ale to neznamená, že jim, budeme odmítat pomoct. Zvlášť když utíkají ve větší míře ženy s dětmi. Aspoň myslete na ty děti, kteří to nemají lehké. Tatínka mají na frontě a před sebou nejistou budoucnost.

Nevím, ale myslím si, že hněv a nenávist ničemu nepomůže. Vždyť co pohání válku, nejsou to náhodou stejné emoce. Nepěstujeme tím válku v nás? Pomohla někdy nenávist nastolit mír? Nebylo by dobré straně, která začala válku, ukázat, že jsme lepší a že nepřistoupíme na jejich hru? Nepěstujme tu válku v nás, možná jsme nikoho nezabili, ale Ježíš Kristu v kázání na hoře říká:“V Desateru stojí psáno: Nezabiješ. Proto kdo zabil, musí před soud. Ale já vám říkám, že bude souzen každý, kdo se hněvá na svého bližního. Pohrdání člověkem je zločin, a kdo svolává na druhého Boží trest, sám mu propadne.“ Možná, že nevezmeme zbraň a nepůjdeme někoho zabít, ale možná, že své bližní zabíjím ve svém srdci. Můžu být vnitřně spokojen, když mám ve svém srdci nenávist? Je tam pak prostor pro lásku? Nezabíjím tím náhodou i sám sebe? Mám zapotřebí pociťovat nenávist? Co když ve mně zabije lásku? Možná, že lidé projevují hněv a nenávist, protože nejsou spokojení sami se sebou. Možná hledají někoho, na koho by mohli svoji nespokojenost hodit. Možná, že nejsou schopni přijmout to, že jsou za svůj život přímo odpovědní. Každopádně tím, že budu někoho nenávidět, lepší svět kolem sebe neudělám a svůj život také nezlepším. Můžeme nadávat anebo být spokojeni s tím, co máme. „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.“ (Matouš 7,12) Dávejme si pozor, jak jednáme s ostatními, protože by se to také mohlo otočit. „Pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.“ (Židům 13,3b) Možná, že se otočí mince a pak budeme my, kdo budou potřebovat pomoc, proto se chovejte, tak jak chcete, aby se ostatní chovali k vám.

Miroslav Křepinský