Chceš změnit svět?

Tak už máme zase po volbách, kdy lidé doufají, že vítěz povede republiku k lepším zítřkům. Často po volbách slýchám, že bude lepé, že se snad věci obrátí k lepšímu. Možná moc naše naděje upínáme k politikům. Mám pro vás jednu novinku, spoléhat na politiky není dobré, protože vás mohou zklamat a čekat na to, že díky nim bude lépe, je podle mě ztráta času. Mnohdy řešíme politiku, světové události, různé situace v našem okolí a hlavně řešíme druhé. Myslíme si, že tím něco vyřešíme, když budeme různě protestovat a hněvat se na druhé. Chceme různě ovlivňovat druhé, aby se přizpůsobili našim názorům a aby poznali naše pojetí světa. Máme potřebu realitu okolo nás ohýbat. To se nám, ale nedaří a tak upínáme zrak na politiky a různé spolky, které by ty naše názory prosadili a protlačili. Přece to naše vidění světa je správné. Chceme měnit svět a myslíme si, že nám pomůže vzdělání a náš vliv. Tolik se snažíme změnit prostředí okolo nás a doufáme, že nám s tím někdo pomůže a proto dáváme důvěru některým lidem, politikům, různým představitelům a spolkům. Chceme toho tolik změnit, ale na jednu důležitou věc jsme zapomněli, že pokud chci změnit okolí, musím nejdříve začít u sebe.

Vždycky si vzpomenu na to biblické rčení, když mám potřebu změnit svět. „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?“ (Matouš 7,3) Chceme změnit svět, ale už mnohdy nechceme změnit sebe. Je jednoduché sledovat druhé, jak dělají něco špatně a kritizovat je, jen proto, že mám nějaké přesvědčení. Také se mi to občas stává. Co třeba se na sebe podívat se sebekritickým pohledem a přemýšlet o tom, jestli jsem dobrým člověkem. To jsou věci, které za nás nikdo neudělá, a přitom jsou nezbytné pro to, abychom mohli měnit prostředí okolo sebe. Mnozí přednáší o tom, jak bychom měli žít, ale opravdu žijí, tak jak říkají? Vždycky je lehčí poučovat druhé o tom, jak žít než změnit sám sebe. Kdo z vás naposledy hleděl na sebe sebekriticky a zpytoval své svědomí?

Když to vezmu podle desatera a budu se ptát. Zalhal jsem někdy? Ukradl jsem něco? Jsem opravdu věrný svému partnerovi? Nevadí mu, že koukám na porno? Mluvím vždy o každém pravdu? Nezávidím druhému jeho kariéru, ženu, majetek, postavení, slávu, moc, talent, vliv…? Nerozhněvám se tak, že někoho urazím nebo ponížím? Jsem empatický k druhému? Nemyslím v první řadě jen na sebe?

Mohl bych dlouho pokračovat v těchto otázkách. Je tu jedna zásadní otázka: „Jsem ochotní se změnit?“ Jsme ochotní se změnit anebo jen chceme měnit druhé, je to přeci jednoduší. Přijde mi, že žijeme v aktivistické době, kdy každý chce něco změnit, ale bylo by dobré začít u sebe. Důležité je si uvědomit svoje nedostatky, uvědomit si, že jsem jenom hříšný člověk, který má své chyby.

Současná doba mi v něčem připomíná dobu, kdy Ježíš Kristu začal působit ve své službě tady na zemi. Lidé očekávali spasitele, který vyvýší Izraelský národ a svrhne nadvládu nad Římany. Jenže On nepřišel nastolit království tohoto světa, ale chtěl poukázat na království Boží, a pokud chceme, žít v království Božím musíme být k tomu způsobilí. Ta změna musí nastat v našich srdcích. Ježíš nepřišel změnit vládu věcí lidských, ale chtěl, abychom si nechaly změnit svá srdce a očistit je od hříchu, který je tak sužuje. První věta, kterou Spasitel v kázání na hoře vyslovil, když si mnozí mysleli, že nastolí velkolepé království Izraele, zněla takto: „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ Zde vidíme, že ke změně našich charakterů může dojít jen, když si uvědomíme svoji duchovní bídu. Když si uvědomíme potřebu růstu a víme, že to sami nezvládneme. Další věta zní: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.“ To znamená, že si nejenom uvědomuji svůj bídný stav, ale také lítost nad svým životem. Pokud toto vím, vede mě to k pokoře. Proto Ježíš pokračuje slovy: „Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.“ Pokud jsem poznal tuto pravdu, žízním a hladovým po spravedlnosti, jak je psáno: „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.“ Toužím-li po spravedlnosti, musím nejprve sám být spravedlivý a to není možné ve vlastních silách, ale jenom s pomocí Boží proměňující moci. Chceme změnit svět, ale ztrácíme sebe. Bůh chce uzdravit naše srdce a chce nám dát smysl našeho života. Touží po hlubokém vztahu s námi, ale nejdřív si musíme uvědomit potřebu tohoto vztahu. To rozhodnutí je jen na nás, to za nás nikdo neudělá. Je těžší nechat změnit sebe, než měnit druhé. Proto nespoléhejme na to, že naše problémy za nás vyřeší druzí. To my jsme za naše životy zodpovědný a změna musí začínat v nás v našich srdcích.

Miroslav Křepinský