Díkuvzdání za uplynulý rok 2022

Tak už máme za sebou další rok. Když se ohlídnu zpátky a přemítám o tomto, musím říct, že to byl těžký rok, ale nemůžu se ubránit pocitu vděčnosti. Pro mě rok začal tím, že jsem se nakazil kovidem a jsem vděčný Bohu, že i když jsem nebyl očkovaný, přečkal jsem tuto nemoc bez větších potížích a stále se mi vybavoval verš on tom, že mám vyvýšit Krista, tak jako Izrael vyvýšil bronzového hada na poušti. Jde o to, že Izraelité na poušti byli sužováni ohnivými hady (druh pouštního hada), kteří když člověka uštkli, tak ho čekal rychlá smrt. Proto Hospodin Mojžíšovi přikázal, aby zhotovil hada z bronzu a postavil ho doprostřed společenství a koho uštkne had a pohlédne na bronzového hada bude žít. Musí pohledět s vírou, aby byl zachráněn. Uvědomil jsem si, že když vyvýším Krista ve svém životě, nemusím se ničeho bát. Může se stát cokoliv a mnohdy přichází mnoho jedovatých hadů v našem životě, ale důležité je znát někoho, kdo má protijed.

Když odešel covid, přišla válka a myslím, že se to každého z nás dotklo. Sice nejsme ve válce, ale myslím, že se odehrává válka v každém z nás. Hodně lidí si stěžuje, že se budou mít špatně, že přichází krize a že díky Ukrajincům se budou mít ještě hůř a padají do stavu beznaděje, hněvu a nenávisti, protože se jim sáhlo na jistoty. Co mají říkat ti, co přišli o domovy? Mnohdy slyším: „Proč bychom jim měli pomáhat? Vždyť sami potřebujeme pomoct!“, slyším hodně nenávistných a hněvivých projevů, ale také vidím lidi, kteří moc nehovoří a konají, pomáhají tam kde je třeba, i když sami mají málo, protože ví, co je správné a že si lidé mají pomáhat, ať už jsou jakékoliv národnosti nebo rasy. Musím říct, že jsem rád, když vidím, jak lidé reagují na vzniklé situace s láskou. Krize ukazují na to, jací jsme a děkuji Bohu, že mám okolo lidi, kteří neztrácejí soucit a pochopení v těchto těžkých chvílích. Jak už jsem psal, válka je v každém z nás. Na jedné straně barikády je sobectví, pýcha a někdy naše ukřivděné já a na druhé straně láska, soucit, pochopení, uznání… Je na nás, kterou stranu necháme zvítězit. Proto jsem vděčný za každou krizi, je to totiž příležitost uvědomit si jaký jsem a jak reaguji na okolí, jestli mám v srdci klid i navzdory okolnostem nebo ne. Vždy mě to z něčeho usvědčí a je prostor k osobnímu růstu. Možná u nás není válka na ulicích s nepřátelskou armádou, ale v srdcích s naším sobectvím. Je na každém z nás, jak se rozhodneme, jestli to bude přínosem nebo ne. Otázka je, co vyvýším, jestli své já nebo Boha, který je láska. Děkuji Bohu za těžké chvíle, kdy si lidé mohou uvědomit, co je v životě důležité, že to nejsou peníze, postavení, moc a sláva a mohl bych pokračovat, ale že jsou to vztahy ať už k lidem anebo k Bohu.

Další nemilá věc, která se mi stala v tomto roce, byla zlomenina mého kotníku. Byly to velmi těžké chvíle, ale i za to Bohu děkuji, že mě to naučilo, se na něho více spoléhat a pomohlo mi to překonat mé strachy z hospitalizace. Uvědomil jsem si, že pokud Ho vyvýším jako izraelité hada na poušti, nemusím se bát, I když jsem procházel pouští a byl jsem uštknut přežil jsem s vírou upřenou na Ježíše, který se mnou byl v nemocnici na pokoji i na operačním sále a všechno měl pevně v rukách. Někdy procházíme pouští a není to lehké, ale důležité je mít pastýře, který nás tím provede. Děkuji také rodičům, kteří mi stále prokazují obětavou lásku, která se tak ve světě málo vidí. Museli si sáhnout na dno, ale neopustili mě.

Také jsme měli v rodině úmrtí, což jsou hodně smutné události, ale patří to k životu na této hříchem zmítané zemi. Nikdo se tomu nevyhne a myslím, že je důležité si uvědomit, že máme jenom jeden život a jak s ním naložíme záleží na nás. Uvědomit si to, že je důležité mít srovnané vztahy ve svém příbuzenstvu i mezi ostatními lidmi. Mnohdy máme v srdci křivdy, které jsme neodpustili a které nás sžírají. Jak těžké je někdy odpustit. Je důležité dát vztahy do pořádku, abychom neměli žádný dluh a byli ve svém srdci srovnaní a usmíření s Bohem. Uvědomit si důležitost svého života a přehodnotit svoje priority a hodnoty. Co kladu na první místo, jestli kariéru, úspěch, postavení, peníze, majetek a nebo je to Bůh, rodina, vztahy, zdraví. Máme potřebu si užívat života, ale možná málo myslíme na to, jestli žijeme smysluplný život.

Dále chci Bohu poděkovat za to, že mi pomohl zhubnout. Stále se mi to nedařilo. Hodně jsem bojoval s chutí na čokoládu a mít nějaké stravovací návyky, kterých bych se držel, ale největší problém byla moje vůle. Několikrát jsem se snažil hubnout sám, ale bez úspěchu, stále se to nedařilo. Teprve až když jsem se pevně rozhodl a předložil jsem to na modlitbách Bohu, začali se dít věci. Už jsem neměl potřebu si dát čokoládu nebo něco sladkého. Bůh to ve mně způsobil, ani jsem si to ze začátku neuvědomoval a ta chuť na sladké byla pryč. Nikdy bych nezvládl zhubnout z vlastních sil, ale s Bohem to jde. Nejde o to držet nějakou dietu, ale změnit stravovací návyky a být střídmý v jídle. Mnozí mi říkali, že to nepůjde, když nemám moc pohybu, ale jde to. Jen je důležité jíst jenom třikrát denně a nepopojídat mezi jídly. Jde to, nehladovým a hubnu, stačí mít vůli a víru.

Dále jsem vděčný za to, že mohou v Písecké světě vycházet moje články, které mohou inspirovat druhé a přiblížit je k Bohu. Jsem rád za pozitivní ohlasy, a to, když vím, že to lidi zahřeje na srdci.

Je toho hodně za co jsem Bohu za tento rok vděčný, že mi stále přivádí do života nové lidi, za které se můžu modlit a vidět, jak působí v jejich životech. Jsem vděčný za změny, které přicházejí do mého života, i když jsou někdy tvrdé a bolestivé, ale vím, že tím mě Bůh vychovává a buduje můj charakter. Jsem rád, když mě to vede k nepříjemným otázkám, které si musím pokládat, abych se mohl posunout dál. Je důležité si sám sobě klást nepříjemné otázky na tělo, jinak se nerozvíjí charakter a nedochází k sebereflexi. Jsem rád, že můžu zažívat Boží výchovu a děkuji, že se mnou má trpělivost, zvlášť když jsem, tak panovačné a neposlušné dítě. Děkuji za jistotu, že nade mnou stále někdo bdí a vede mě.

Doufám, že i nový rok přinese další příležitosti, jak být užitečný a pomáhat k budování láskyplného prostředí. Vypadá to, že jsme na počátku krize a bude ještě hůř, ale také s tím roste množství možností, kde může člověk projevit lásku druhým. Čím je totiž větší temnota, tím je zřetelněji vidět světlo, které v ní svítí, a tak si přeji, abychom byly těmi malými světýlky, která budou osvětlovat srdce lidí. Můžeme si stěžovat a živit temnotu anebo můžeme být světlem, které prozáří temnotu. Okolnosti v našem okolí nás neudělají šťastnými, ale to, jak se k nim postavíme ve svém nitru.

Proto vám přeji, ať je příští rok plný příležitost k osobnímu duchovnímu růstu a k pomoci druhým. Ať máte možnosti svítit v tomto temném světě. Ať je tedy příští rok prozářený malými světýlky, které prozáří temnotu. Ať už bude nový rok jakýkoliv a cokoliv může přinést, ať už to dobré nebo zlé. Zkuste to využít naplno. A nezapomínejte, že je důležité se vírou koukat nahoru a nestrachovat se.

Děkuji.

Miroslav Křepinský