Boží zbroj

„A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblečte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přilbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne.“ – Efezským 6,10-18. 

Úžasný fakt 

Odhaduje se, že od roku 3600 př. n. l. do současnosti se odehrálo více než 14 500 válek – a toto číslo stále roste. Ve skutečnosti se za stejnou dobu válčilo 5 305 let… a pouze 292 let byl mír. 

Úvod 

Bible popisuje nespočet bitev. Od Genesis po Zjevení se na jejích stránkách dozvídáme, že zde zuří války fyzické i duchovní. Fyzické války dominují v dějinách od doby, kdy Kain zabil svého bratra Ábela, až do současnosti. To by nás nemělo překvapovat, protože Ježíš předpověděl: „A uslyšíte o válkách a pověstech o válkách. … Neboť povstane národ proti národu a království proti království“ (Matouš 24,6.7).  

V centru pozornosti Písma je však především probíhající konflikt mezi Kristem a Satanem. Zjevení hovoří o tom, že to, co začalo jako vesmírná válka v nebi, brzy skončí Armagedonem. V tomto střetu mezi silami dobra a mocnostmi zla jsou pravda a světlo pod neustálým útokem klamu a temnoty. 

A ať se nám to líbí, nebo ne, každý z nás se na tom podílí. Bojištěm tohoto intenzivního duchovního boje není nějaký pozemský statek, ale lidské srdce. Jak Ježíš, tak ďábel mají obrovský zájem na tom, aby se zmocnili naší mysli a srdce. Z tohoto důvodu jsou křesťané povoláni k tomu, aby v tomto kataklyzmatickém konfliktu nebyli jen pokojnými diváky nebo prostředníky. Musíme být odhodlanými veliteli v první linii.  

Bůh chtěl, aby všechny doslovné bitvy zaznamenané v Bibli – od Gedeonova konfliktu s Midjánci až po Davidovu porážku Goliáše – sloužily k tomu, abychom se naučili, jak můžeme prožívat vítězství v duchovním boji. Je přirozené, že vzhledem k tomu, že tyto bitvy jsou duchovní povahy, musí být duchovní i zbraně, které používáme. Proto nám Pavel připomíná: „Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.“ (Efezským 6,12 CSP). 

Ačkoli jsou naše výzbroj a zbraně duchovní, neznamená to, že jsou nereálné nebo neúčinné. „Neboť ačkoli žijeme v těle, nebojujeme podle těla. 4Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění“ (2. Korintským 10,3-4 CSP).  

Pavel také jasně říká, že oddanost křesťana jeho věci a veliteli by měla být stejně skutečná a úplná jako u každého pozemského vojáka. „Snášej se mnou všechno zlé jako řádný voják Krista Ježíše. Kdo se dá na vojnu, nezaplétá se do záležitostí obyčejného života; chce obstát před tím, kdo mu velí.“ (2. Timoteovi 2,3-4). 

Když jsem poprvé studoval Boží výzbroj, vyhledal jsem si všechny biblické odkazy na výzbroj a hledal pasáže, které by podpořily a zdůraznily důležitost nošení zbroje, když vyrážíme do boje. Byl jsem trochu zklamaný, když jsem zjistil, že Saulova zbroj Davidovi nesedí a že Goliášova zbroj byla proti Davidovu kameni nepoužitelná. Zjistil jsem také, že zbloudilý šíp našel v Achabově zbroji trhlinu a bezbožného krále zabil. „Tolik k hodnotě zbroje!“ Pomyslel jsem si.  

Pak jsem si ale uvědomil, že nejsme povoláni k tomu, abychom nosili vadné brnění Saula, Achaba nebo Goliáše. Naopak, musíme si obléknout neochvějnou Boží zbroj! Ve skutečnosti právě ve chvíli, kdy Pavel psal svůj list Efezanům, mohl být klidně připoután k vojákovi se zbrojí římské říše. Pavel mohl na vlastní oči vidět, jak křehká je lidská obrana proti knížeti temnoty. Proto dvakrát zdůraznil „Boží zbroj“. Je také zřejmé, že Pavel navazoval na slova starozákonního proroka Izajáše, který podobně duchovně spojil dva prvky výzbroje. „Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy“ (Izajáš 59,17). 

Nyní, když jsme zjistili, že máme nosit Boží, a ne lidskou výzbroj, musíme si dát pozor, abychom nepřehlédli napomenutí, že máme nosit všechny části výzbroje, které nám Bůh poskytuje. Efezským 6,11 varuje: „Oblečte plnou Boží zbroj“ a Efezským 6,13 prohlašuje: „Proto vezměte plnou Boží zbroj“. Právě v tom mnoho křesťanů selhává. Vezmou si část zbroje, ale na jednu nebo dvě části brnění zapomenou – a za své zanedbání zaplatí věčnou cenu. Apoštol Pavel pod vlivem Ducha svatého připojuje k sedmi kusům pozemské výzbroje duchovní spojení. Podívejme se na každý z těchto obranných prvků jeden po druhém, abychom zjistili, co se z toho můžeme naučit. 

Pás pravdy 

V biblických dobách opasek kolem pasu držel pohromadě oděv vojáka, který by mu jinak mohl bránit v pohybu za pochodu nebo v boji. Duchovní význam spočívá v tom, že Bůh nechce, abychom na pravdu pouze ukazovali; chce, abychom ji nosili a měli ji ovinutou kolem sebe. Nejenže opasek drží vše na svém místě, ale slouží také k tomu, aby nesl pochvu, v níž je meč Ducha, aby byl pohotově k dispozici. Někteří lidé mají meč Božího slova, ale bez opasku pravdy dochází k neuváženým závěrům.  

Před několika lety jsem sloužil jako táborový pastor u jezera, kde jsme učili skupinu chlapců lyžovat na vodě naboso. Aby bylo možné lyžovat naboso, je třeba jet mnohem rychleji než na běžných lyžích, aby se člověk udržel na hladině. Když lyžař při těchto vysokých rychlostech padá, není nic neobvyklého, že se agresivně kutálí a odráží po vodní hladině, než se potopí. 

Jednoho večera jsme se pokoušeli naučit odhodlaného jedenáctiletého táborníka lyžovat naboso. Když se člun řítil rychlostí asi 60 km/h, na okamžik se mu podařilo lyžovat – ale pak v mžiku upadl a začal se odrážet a kutálet po hladině jezera jako poskakující kámen. Když jsme obeplouvali místo, kde zmatený chlapec plaval se záchrannou vestou na sobě, všiml jsem si, že má ve tváři zmatený výraz. 

„Jsi v pořádku?“ zeptali jsme se. Přikývl.  

„Chceš to zkusit ještě jednou?“ zeptali jsme se. Chlapec zavrtěl hlavou, že ne.  

„Tak dobře,“ řekl řidič lodi. „Naskoč do člunu a pojedeme ke břehu.“  

Tentokrát se však ozval on. „Ne,“ řekl.  

Zmateně jsme to zopakovali: „Jsi v pořádku?“ Znovu přikývl.  

„Tak v čem je problém?“ zeptali jsme se.  

Chlapec se horečně rozhlédl a odpověděl: „Nemůžu najít plavky!“ 

Výrobci plavek dodávají šňůrku na pásek, aby se předešlo takovým trapným situacím, ale mladík si ji zapomněl uvázat. Stejně tak mnoho zmatených křesťanů uteklo nahých a zahanbených, když je nepřítel vyzval, protože si nezajistili pás pravdy. Nikdy nezapomínejte, že nošení pásu pravdy. Nikdy nezapomínejte, že nosit pás pravdy znamená také nosit Krista, protože On je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Proto Pavel říká: „Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.“ (Galatským 3,27). 

Pancíř spravedlnosti 

Hrudní plát byl důležitým obranným prvkem, který chránil přední část trupu a všechny životně důležité orgány před smrtelným zraněním. Často se skládal z pevného kusu kovu, ale mohl také obsahovat mnoho malých kousků, které byly přišity k látce nebo kůži a překrývaly se podobně jako rybí šupiny. Těchto šupin mohlo být na jednom „plášti“ až 700 až 1000. Když na zbroj přímo svítilo slunce, mohla být velmi horká. Aby se vojáci o pohyblivé kovové pláty nespálili, nebo dokonce neštípli, nosili pod zbrojí vždy pevný plášť. 

Jinými slovy, nošení pancíře spravedlnosti je vždy spojeno s rouchem Ježíšovy spravedlnosti. „Oblékal jsem si spravedlnost a ona si oblékala mne“ (Job 29,14 CSP). Nezapomeňte také, že velekněz nosil přes plátěné roucho zlatý náprsní štít, který byl posázen 12 drahokamy, z nichž každý měl na sobě vyryté jedno ze jmen 12 izraelských kmenů. Toto místo představovalo blízkost srdce. „Áron tak bude nosit jména synů Izraele na náprsníku Božích rozhodnutí na svém srdci“ (2. Mojžíšova 28,29). Jediný způsob, jak můžeme zažít vítězství v boji proti ďáblovi, je důvěra, že Ježíšova spravedlnost pokrývá naše srdce a že nám bylo odpuštěno.  

 Dalším zajímavým aspektem náprsníku bylo, že neposkytoval žádnou ochranu zádům člověka. Předpokládalo se, že vojáci se nebudou otáčet zády k nepříteli, aby mohli ustoupit. Stejně tak by křesťanští vojáci měli stát pevně a nikdy se nevzdávat žádné půdy ve prospěch ďábla. Místo toho nechte ďábla, aby utíkal před vaší pevnou oddaností. „Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás“ (Jakub 4,7, zvýraznění doplněno). Tuto strategii použil Ježíš, když vyšel z pokušení ďáblem na poušti jako vítěz. „Tu mu Ježíš odpoví: ‚Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘‘ V té chvíli ho ďábel opustil“ (Matouš 4,10.11). 

Štít víry 

Štít bojovníka byl jeho první obrannou linií. Obvykle byl vyroben ze dřeva nebo bronzu a často byl dostatečně velký, aby chránil celé tělo, když se voják krčil pod rojem šípů. Podobně je víra v Kristovu krev naší první obranou proti velkému žalobci (Zachariáš 3,1-5).  

 Nepřítel neustále pálí salvu za salvou těchto plamenných šípů tělesné touhy. Účelem tohoto štítu víry bylo odrazit ohnivé šípy nepřítele a zabránit jim v jakémkoli kontaktu. Množství křesťanů padá na bitevním poli a nedokáže zvítězit nad zlem, protože čekají, až se ponoří do ohně pokušení, a teprve pak se snaží vzdorovat. V té chvíli už je často pozdě. Jakmile rozpoznáte ohnivou šipku, která k vám letí, nemáte času nazbyt. Držte štít víry a udělejte vše, co je ve vašich silách, abyste si od pokušení udrželi co největší odstup. Pokud se podvolíme bez boje, ve skutečnosti pokušení přímo zveme. 

Štít nedržel voják volně v ruce, ale měl ho pevně připevněný k předloktí, aby mohl odolávat silným úderům nepřátelského meče bez obav, že ho upustí. Stejně tak si křesťané nemohou dovolit mít v zápalu duchovního boje chatrnou víru.  

Štíty starých dob měly také často rozlišovací charakter, někdy byly označeny insigniemi nebo jménem krále, aby se vojáci vyhnuli boji s vlastními druhy ve zmatku bitvy. Stejně tak když ďábel vysílá své plamenné šípy pokušení, máme držet štít se jménem našeho Krále králů, Ježíše. Díky víře v Jeho jméno můžeme odolat jakémukoli svodu. „Nezachvátilo vás jiné pokušení než lidské; věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou dá i východisko, abyste ji mohli snést.“ (1. Korintským 10,13 CSP). 

Přilba spasení 

V několika biblických příbězích se zdůrazňuje důležitost ochrany hlavy v boji. Například král Abimelech zemřel, protože zaútočil na městskou zeď, aniž by si předtím nasadil přilbu. “ Vtom hodila nějaká žena Abímelekovi na hlavu mlýnský kámen a prorazila mu lebku.“ (Soudců 9,53).  

V jiném případě se pouhé nesprávné nošení přilby ukázalo jako osudová chyba. Obr Goliáš se rozhořčil, že se proti němu mladý David odvážil vystoupit jen s pastýřskou holí a prakem v ruce. Goliášova povýšenost ho zřejmě přiměla k tomu, aby si neopatrně odhrnul přilbu, protože o několik minut později se hladký kámen z Davidova praku zaryl hluboko do obrova čela (1. Samuelova 17,40-49). 

Někteří vyznavači křesťanství mají „kameny v hlavě“ z toho, že nenosí přilbu. Účelem této přilby spasení však není jen chránit před kameny, ale také chránit mozek! Vaše mysl by neměla být otevřená všemu a všem. Jak studujeme a chápeme Boží slovo, mělo by docházet k ukotvení v pravdě, „abychom již více nebyli jako děti, zmítáni vlnami a hnáni každým větrem učení v lidské nestálosti, v chytráctví k nastražené cestě bludu“ (Efezským 4,14 CSP).  

Vaše tělo má od krku nahoru sedm posvátných otvorů: dvě nosní dírky, dvě uši, dvě oči a jedny ústa. (Naše největší problémy obvykle pocházejí z toho, co vchází a vychází z úst. Možná proto nám Pán dal jen jedny – viz Jakub 3,5). Teprve na věčnosti oceníme, jak klíčová pro spásu každého člověka byla jeho rozhodnutí týkající se toho, co nechal těmito životně důležitými smysly vstoupit do své mysli. Musíme si pevně připnout přilbu spasení a střežit tyto cesty k duši.  

Boty pro evangelium 

V Bibli je noha symbolem směru nebo „chůze“ v životě člověka. To, že máme nohy obuté k pohotové službě evangeliu, nám dává dobrý základ – a také zabraňuje odpadnutí. Když se zapojíme do šíření dobré zprávy, posílí to nás (i ostatní) proti útokům nepřítele. „Jak krásné jsou na horách nohy posla dobrých zpráv, toho, kdo pokoj zvěstuje, kdo nese dobrou zvěst, toho, kdo spásu ohlašuje“ (Izajáš 52,7 B21).  

Když jsem vyrůstal v New Yorku, chodili jsme s bratrem Falconem občas bruslit do Rockefellerova centra. Jednou jsme se s ním dostali do menší sourozenecké rozepře a já jsem zjistil, že v bruslích se velmi špatně boxuje. Pro vítězství v zápase je zásadní mít dobrou oporu. Jinak máme tendenci klouzat po celém hřišti. 

Jeden můj kamarád se vydal na túru do pouštních hor, když narazil na velký, rychle tekoucí potok. Poté, co se napil, si sundal nové turistické boty a ponožky, aby si je při překonávání potoka nenamočil. Navzdory své opatrnosti však ztratil rovnováhu, uklouzl na mokrém kameni a ztratil nové boty i ponožky v proudící vodě. Poté popsal utrpení, které prožíval, když šel bosý několik kilometrů po rozpálených kamenech stezkami lemovanými kaktusy. Lekce, kterou můj přítel získal, se dobře hodí i pro křesťanský život. Při putování touto divočinou nechcete být přistiženi bez bot pro evangelium! Nesundávejte si boty evangelia z jakéhokoli důvodu. Nikdy se nemusíme obávat, že by se opotřebovaly; Bůh nám je znovu obuje pokaždé, když se vrátíme ke kříži. Budeme-li věrní, řekne nám stejně jako synům Izraele: „(vaše) sandály se na tvé noze neobnosily“ (5. Mojžíšova 29,4 CSP). 

Meč Slova Božího 

Meč byl nejběžnější zbraní v boji. Slovo „meč“ se v Písmu vyskytuje 449krát. Ostatní zbraně v Božím arzenálu mají obranný charakter, ale meč je především útočná zbraň. Ve skutečnosti je meč Božího slova tím, co Ježíš použil proti ďáblovi, a také způsobil šelmě ze Zjevení 13 smrtelnou ránu (Zj 13,3.14). Když Ježíš řekl: „Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč“, neříkal, že on, Kníže pokoje, přišel rozpoutat války (Matouš 10,34). Spíše poukazoval na to, že meč Božího slova má rozdělující účinek.  

Několikrát je tento meč zobrazen jako meč se dvěma ostřími: „Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce“ (Židům 4,12). Ve Zjevení 1,16 se zase píše: „V pravici držel sedm hvězd a z jeho úst vycházel ostrý dvousečný meč.“ 

Dvě ostří meče Ducha jsou dvě svědectví Božího slova, Nový a Starý zákon. Nazývá se také dvousečný meč, protože má být používán jak proti nepříteli, tak pro osobní potřebu. Stejně jako filipský žalářník musíme být připraveni použít meč Božího slova i na sebe (Sk 16,27).  

Starověcí vojáci používali meče také k vaření, štípání dříví a k přeřezávání provazů, které svazovaly zajatce, aby je osvobodili. Stejně tak je Boží slovo praktickým nástrojem pro každou oblast života i pro boj s ďáblem. V biblických dobách neexistovala nerezová ocel. Nepoužívaný meč zrezivěl, ztupěl a stal se důlkovaným. Meče se udržovaly v čistotě častým používáním nebo broušením o kámen (skálu věků) či meč jiného vojáka. „Železo brousí železo“ (Přísloví 27,17). Podobně když studujeme Bibli s ostatními, naše dovednosti ve Slově se brousí. Voják cestující po nepřátelském území nikdy nenechává svůj meč mimo dosah. Stejně tak by měl být křesťan „vždy připraven dát odpověď každému, kdo se vás ptá na důvod naděje, která je ve vás, s tichostí a bázní“ (1. Petrova 3,15). 

Vytrvalá modlitba 

Poslední z výzbroje byl ve skutečnosti postoj. Každý generál ví, že vítězství téměř vždy závisí na tom, která armáda má moment překvapení. V Gedeonově příběhu byli vojáci vybráni na základě své bdělosti, zastihli nepřítele spícího a díky překvapení zvítězili. I ta nejlepší výzbroj je téměř k ničemu, pokud vojáky přistihneme při dřímání. Máme přikázáno, abychom „bděli k tomuto cíli se vší vytrvalostí“ (Efezským 6,18). Zde je několik dalších biblických veršů, které tomuto bodu dodávají váhu: 

„Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení“ (Matouš 26,41).  

„Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde“ (Marek 13,33).  

„Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví“ (1. Tesalonickým 5,6).  

 „Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil“ (1. Petrova 5,8). 

„Vytrvalá modlitba“ je v podstatě totéž jako modlitba bez ustání (1. Tesalonickým 5,17). Neznamená to, že budeme celý den klečet na kolenou; spíše si musíme být neustále vědomi Boží přítomnosti a toho, že nás pronásleduje nepřítel. V Nehemiášově příběhu vidíme, že Boží lid byl neustále ohrožován útoky. Tato skupina byla dobrým příkladem této pohotové bdělosti. „Ti, kdo stavěli hradby, nosiči břemen i nakladači, pracovali jednou rukou na díle a v druhé drželi zbraň. Všichni, kdo stavěli, měli meč připásaný na bedrech a tak stavěli, a vedle mne stál trubač“ (Nehemiáš 4,11.12). 

Stůjte na svém místě 

Třikrát Pavel vyzývá své čtenáře, aby se „postavili“ se zbrojí. Armáda není lepší než její kázeň; bez ní je odsouzena k záhubě. Je načase, abychom jako Boží vojáci přestali o jeho příkazech pouze diskutovat a začali je plnit. „Bojuj dobrý boj víry“ (1. Timoteovi 6,12). Pokud si za něčím nestojíme, padneme za cokoli.  

Během prudké bitvy v občanské válce bojovala jedna rota Unie pod přívalem kulek, aby od Konfederace získala strategický kopec. Poté, co postoupili do poloviny kopce, unavené vojáky neustálá palba odradila a začali ustupovat zpět z kopce. Pak si všimli, že jejich praporečník, který nesl vlajku roty, odmítá ustoupit. Úkolem praporečníka bylo držet vlajku nad územím obsazeným jeho armádou. „Přineste nám prapor dolů,“ křičeli mladíkovi spolubojovníci. Ale přestože kolem něj vybuchovala děla, tento odvážný voják nebyl ochoten ustoupit ani o píď. Zavolal zpátky: „Ne! Pojďte nahoru, kde je standarta.“ Yankeeové, inspirováni statečností svého druha, obnovili své úsilí a dobyli kopec. 

Příliš mnoho Božích vojáků se bratříčkuje s nepřítelem a snaží se oslovit svět tím, že snižují úroveň církve na jeho úroveň. Bůh nás vyzývá, abychom statečně vystoupili na jeho úroveň.  

Jeden z mocných mužů krále Davida se jmenoval Eleazar. Proslavil se, když izraelské vojsko ustupovalo a prchalo před nepřítelem, tím, že se postavil po Davidově boku a oba bojovali zády k sobě, dokud neporazili filištínské vojsko (1. Paralipomenon 11,12-14; 2. Samuelova 23,12).  

Když všichni ostatní ustupují, my musíme držet linii. Pokud jste byli pokřtěni, učinili jste slib Bohu a síla tohoto závazku se v průběhu času vůbec nezmenšila. Když jste narukovali do Boží armády, slíbili jste, že budete pracovat v církvi a navštěvovat ji, odevzdávat desátky, oblékat se skromně, jíst a pít k Boží slávě a pečovat o svůj tělesný chrám. Bůh tě vyzývá, abys byl výjimečný a jiný – abys stál pevně ve světě bezduchých zázraků. Pokud jste byli v pokušení ustoupit, otočte se a vraťte se k Jeho standartě. 

Konečné vítězství 

Závěrem vás chci ujistit, že ačkoli jsme ve válce, nemusíme se bát. Boží slovo nám říká, jak bitva skončí a kdo bude konečným vítězem. Ten, který nám ukoval naši výzbroj, zaručuje její účinnost a slibuje, že „brány pekel ji nepřemohou“ (Matouš 16,18).  

Jak můžeme obstát? Jak můžeme bojovat? Odpověď nám dává Pavel na začátku našeho úryvku. „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci“ (Efezským 6,10). Ježíš řekl: „Beze mne nemůžete činit nic“ (Jan 15,5). Jsme však také ujištěni: „Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu“ (Filipským 4,13). 

Ve svém prvním dopise církvi v Korintu se Pavel ptá: „Který voják slouží za vlastní peníze?” (1. Korintským 9,7). Bůh platí účet za celý arzenál. Vše, co potřebujeme, bylo vykoupeno na Kalvárii krví jeho vlastního drahého Syna. Stejně jako Jonatán tak miloval Davida, že mu dal svou výzbroj, meč, plášť a dokonce i samotný trůn (1. Samuelova 18,3.4), tak nám Ježíš dává vše, co potřebujeme, abychom si byli jisti naprostým a konečným vítězstvím.  

Do té doby budeme bojovat za den, kdy „překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji „. (Izajáš 2,4). 

Přeložené z malé knížky The Armor of God (Doug Batchelor), zveřejněné na www.amazingfacts.org