Nevíte, že jste chrámem Božím?

Věděli jste o tom, že naše tělo je chrámem Božím? Píše se o tom v jedno biblickém verši: Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? (1. Korintským 3,16) Často slýchávám, že v každém z nás je Bůh a že jsme bohy, ale v textu je jasně ukázáno, že Bůh v nás může přebývat a chce v nás přebývat, ale samotní nejsme bohy. Na nás jen záleží, jestli ho do svého chrámu pustíme.

V evangeliích je jedna událost, kdy Ježíš přichází do chrámu nalézá tam prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce, jak sedí za stoly. Neváhal a udělal si z provazů bič a všecky z chrámu vyhnal, i s ovcemi a dobytkem, směnárníkům rozházel mince, stoly zpřevracel a prodavačům holubů poručil: „Pryč s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“ Chrám měl sloužit pro bohoslužby, které měli lidi přiblížit k Bohu, mělo to být místo setkáním s Bohem a místo toho se tam kupčilo s obětními dary. Tímto činem Ježíš poukázal a na stav chrámu každého z nás. Záleží na tom, čím svůj chrám naplníme, jestli to budou naše sobecké zájmy a pro Boha toho moc nezbyde, anebo jestli to naplníme tím, co přitáhne Boha do našeho nitra. Je důležitý, abychom svůj chrám udržovali čistý, aby v něm mohl přebývat prostřednictvím Ducha svatého.

Z toho vyplívá, že záleží na tom, čemu naše tělo vystavujeme, ať už v té duchovní, duševní anebo fyzické oblasti. Je důležité to, co jíme i to o čem přemýšlíme a jak se necháme okolím ovlivňovat. Jsme vystaveni různým vlivům, která nás mohou vést špatným směre a mohou nám ublížit. Záleží na tom, čemu se podřídí naše vůle. Jsme stále zkoušeni a zaleží na každém našem rozhodnutí, jestli bude správné nebo ne. Každé naše rozhodnutí ať už chceme nebo ne, má vliv na náš život a má své důsledky.

V takové situaci se nacházel i Ježíš Kristus krátce po svém křtu a na jeho rozhodnutích závisel osudu celého lidstva, kdyby selhal, tak by jeho mise na záchranu lidstva byla zmařena. Tato událost se odehrála, když byl Pán Ježíš pokřtěn a šel na poušť, kde byl pokoušen a musel obstát. Musel ochránit svůj Boží chrám svoji bytost před útokem pokušení, které na něho přicházeli od nepřítele.

Tehdy byl Ježíš Duchem vyveden na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.‘“ Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!‘“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš odpoví: „Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: ‚Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“ V té chvíli ho ďábel opustil, a hle, andělé přistoupili a obsluhovali ho. (Matouš 4,1-11)

Říkáte si, jakou to má spojitost s námi, mi přece nemůžeme čelit takovým pokušením, vždyť nemáme nadpřirozenou moc jako má Boží Syn. Ano, máte pravdu jsou to daleko větší pokušení, než kterým můžeme čelit my. Každopádně princip těchto pokušení můžeme aplikovat i na nás, protože podobné prožívá každý. První z lidí, kdo byl pokoušen, byla Eva. Pojďme se na to podívat.

Na začátku, kdy byl Ada a Eva v ráji, nehrozilo žádné pokušení, kromě jednoho a to byl „strom poznání dobrého a zlého“ a v jeho korunách byl had, kterého si Ďábel použil jako médium k tomu, aby pokoušel Evu. Podobně satan pokoušel i Ježíše na poušti.

Je zajímavé, že v obou případech začíná satan pokoušet otázkou. Asi proto, že „dobře“ položená otázka v nás může vyvolat pochybnosti. Může zviklat naši mysl, abychom přemýšleli o tom, co chce nepřítel, aby se mohl chopit našich pochybností.

První otázka hada byla: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Bůh jim nezakázal jíst ze všech stromů, ale jenom z jednoho. Tady vidíme, že satan zveličoval Boží požadavky, aby vzbudil u Evy pochybnost. Jak jednoduše se necháme zlákat, tak jako Eva. Zveličil požadavky Boží a přivedl je do extrému, aby si Eva myslela, že tyto požadavky jsou přehnané. Začala pochybovat o tom, co jí řekl Bůh. Na to žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“ Na odpovědi ženy je vidět, že už podlehla manipulaci a změnil se její pohled na Boha, když přisuzuje jemu slova, které neřekl. On jim totiž řekl, že nemají jíst z toho stromu nebo zemřou, jenže Eva si přidala to, že se nemohou ovoce ani dotknou nebo zemřou, jenže to už mění pohled na Boha. Dělá z něho přísnějšího Boha, který trestá už jen dotknutí se zakázaného ovoce. Satanovi se tím už začínají otevírat dvířka, kterými by mohl vejít. Eva se dotýká ovoce a usuzuje podle své lži, že se nic nestalo a tudíž připouští, že by had mohl mít pravdu. On namlouvá Evě, že tímto zákazem ji Bůh něco odpírá a tím pádem po tom začala toužit. Jak už to u nás lidí bývá. Had využil Evy zvědavosti, že zapomněla na to, co jí říkal Bůh. A had pokračoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Najednou jde do pozadí vztah a důvěra k Bohu. A je tu jen touha a chtíč poznat něco nového, něco, co nám slibuje, že budeme bohy. Budeme sami rozlišovat o tom, co je dobré a co je zlé, a to je velmi nebezpečné. Dále Bible konstatuje, do jakého stavu se dostala Eva. Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Vidíme, že si díky hadovi manipulaci vysnila představu na toto ovoce, které jí slibuje vševědoucnost, slibuje jí roveň Bohu. Chtěla se postavit na úroveň Stvořitele, ale místo toho ztratila vztah k Bohu a také prožila spolu s Adamem duchovní smrt a následné i smrt fyzickou. Porušili zákon a tím ztratili důvěru k Bohu. Porušili pravidla, která je měli chránit a tím se dopustili hříchu, protože hřích je přestoupení zákona. Hřích odděluje od Boha, jako když zločinec spáchá zločin a jde si sednou do vezení. Je oddělen od své rodiny a přátel, protože přestoupil zákon, který slouží k ochraně lidí, aby se nedělo bezpráví. Tak došlo k porušení vztahu k Bohu a místo toho, aby získaly nějaké nadpřirozené schopnosti, ztratili napojení na zdroj života a na jeho dárce.

Pěkně to popisuje citát z knihy Patriarchové a Proroci: „Taková je satanova činnost od dnů Adamových až po naše dny a jeho činnost je velmi úspěšná. Ponouká lidi, aby nevěřili v lásku Boží a aby pochybovali o jeho moudrosti. Snaží se stále vzbudit ducha opovážlivé zvědavosti, neúnavnou touhu proniknout do tajemství božské moudrosti a moci. Ve snaze probádat to, co se Bohu uráčilo nezjevit, přehlížejí mnozí pravdy, které zjevil a které jsou potřebné ke spáse. Satan pokouší lidi k neposlušnosti a namlouvá jim, že dosáhnou podivuhodných znalostí. To všechno je však klam. Zaslepeni ideami pokroku pošlapávají Boží přikázání a dostávají se na cestu, jež vede k úpadku a záhubě.“

Zaleží tedy na tom, čím naše těla, chrámy Boží znesvěcujeme, co pouštíme do naší mysli, čím se necháme ovlivňovat. Bůh nás stvořil jako duchovní nádoby a je na nás čím se naplníme, jestli Boží láskou anebo tím, že se budeme snažit být si sami bohy a určovat si vlastní morálku. Stejně jak to had vštěpoval Evě.

Pojďme se podívat, jak byl pokoušen Pán Ježíš, co na něj satan vymyslel, jak už jsme četli v úvodu. První věcí, kterou ho pokoušel bylo, když řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať z těchto kamenů jsou chleby.“ Ďábel cílil na jeho potřeby na jeho chutě a touhy. Tak jako působí na nás. Slibuje nám, že budeme mít na co si vzpomeneme. Cílí na naše pudy, ať už je to chuť, vášeň, touha, hlad, to vše se dá využít k tomu, aby nás pokušitel a svedl. Vezmeme třeba Ezaua bratra Jákoba, který když přišel unavený z lovu a měl hlad, tak podlehl lsti svého bratra a za dobře vonící pokrm, který Jákob uvařil, prodal své prvorozenství neboli své dědictví. Naše potřeby a touhy nás mohou svádět a my si toho nemusíme ani všimnout. Kolik lidí vidím v okovech různých hříchů, jako je konzumace alkoholu a drog, koukaní na porno, jedení nezdravého jídla, a to všechno abychom uspokojili své chutě. Jenže tyto věci nás ničí, jak duchovně, duševně i psychicky a jsme díky těmto našem sklonů snadno manipulovatelní a ani nevíme, že otročíme svým závislostem. Můžeme to shrnout tím, že toto pokušení se týká našich chutí, ať už těch tělesných, duševních nebo duchovních. Vše co, děláme, abychom uspokojili svoje „já“.

Další pokušení zaznělo z úst satana: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen!‘“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ Zde vidíme, že ďábel chce, aby svým činem pokoušel Boha, když se vrhne z vrcholku chrámu. V podstatě chce, aby si vynutil Boží vůli, chce, aby manipuloval s Bohem. Takové pokušení máme i my, ať už jsme věřící nebo nevěřící. Chceme, aby náš život ubíral podle našich přání a vůle. Chceme být svými pány a dělat si, co se nám líbí bez ohledu na morálku. Chceme si sami určovat, co je správné. Jak pravil had Evě: „…budete jako Bůh znát dobré i zlé.“ Ano, budeme jako Bůh, budeme si sami určovat, co je správné, tak jak to vidíme ve světě. Kam až člověk dojde ve svých krajnostech? Vidíme to stále okolo sebe, stále si něco odůvodňujeme. Nevěra není nic špatného, vždyť je nám to evolučně dané a přece, to potvrzuje i Freud. Je to přirozené, opravdu? A na pornu, také není nic špatného, pomáhá nám to v sexuálním životě a dokonce, se to používá jako terapie, tak to přece nemůže být špatné? Nic to ale nemění na tom, že je to v podstatě nevěra, sice ne fyzicky, ale v našem srdci. Jak říká Ježíš: „Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ Znesvěcujeme náš chrám a vůbec nám to nevadí. Odůvodníme si všechno, protože se řídíme vlastním zákonem, jsme přece bohové. Zvláště pokud je to společensky přijatelné, ale morální postoje společnosti se stále mění, ale to neznamená, že její postoje jsou správné. Sami si určujeme morálku a místo toho, abychom se řídili svým svědomím a Božím zákonem.

Dalším pokušení je také ve světe velmi časté a hodně lidí se jim nechá svést. Satan Ježíše pokoušel na posled a o to větší to bylo pokušení, když mu ukázal všechny království světa a řekl mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“ Pro Božího Syna to bylo velké pokušení, satan mu nabízel vládu nad celou zemí, i když nebyla jeho. Kristus věděl, že bude muset projít velkým utrpením, aby zachránil svět a tato nabídka by mu hodně věcí usnadnila, ale kdyby souhlasil s touto nabídkou, musel by připustit satanovu svrchovanost, a to by byl konec celého lidstva. Měl to mnohem těžší než, jak můžeme být pokoušeni my. Podobně pokouší ďábel i nás. Nabízí nám slávu a moc. Jak veliké lákadlo je to pro nás, kdo by nechtěl být slavný a mocný. Každý z nás asi viděl nějakou pohádku, kde se někdo upíše ďáblu, aby byl slavný, bohatý a oblíbený… Myslíme si, že je to jen v pohádkách, ale je spoustu zpěváku a herců, kteří se s tím netají a otevřeně říkají, že mají dohodu s ďáblem. Zaskočilo vás to? Ano, i to se v našem světě děje. Satan se nám snaží dát všechno, co jen může, a to je za prostým účelem, abychom se zřekly Boha a nevěnovali mu pozornost. A Písmo svaté nás, před tímto pokušením na několika místech varuje, uvedu jeden známí verš:

„Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí? A zač získá člověk svůj život zpět?“ (Matouš 16,26)

Necháme se uchlácholit slávou, přepychem, prestiží a kdo ví čím dalším, ale ztratíme svojí duši, svůj věčný život, který nám Bůh nabízí. Zaprodáme svojí duši, protože nás okouzlila lákadla tohoto světa. Možná to zní jako pohádka, ale bohužel je to tak.

Jak tedy máme uchránit svůj chrám? Je důležité si uvědomit, že jsme pokoušeni, a to může jenom, když budeme mít morální základ. Ježíš se opíral o Boží slovo, a proto satanovi na jeho pokušitelské otázky odpovídal slovy: “Psáno jest…”. Vidíme, že má pevný základ a drží se Božích nařízení. Je pevně opřený o pravdu, která ochraňuje jeho Boží chrám. Stejně se můžeme chránit i my. Bohužel vidím, že ve světě ubývá lidí, kteří by měli nějaký fundament, o který by se mohli opřít. Bohužel to vidím i u křesťanů, kteří se přizpůsobují hlavnímu proudu a podléhají všem pokušením, kterým byl pokušen Ježíš na poušti. Nechrání si svůj chrám a žijí, tak jakou by mezi nimi a světem nebyl žádný rozdíl. Místo toho, aby křesťané šli příkladem, tak se přizpůsobují světu a podléhají rozličným hříchům. Když se na některé podívám, jak mluví o lásce, a přitom špiní Boží pravdu, je mi smutno. Říkají, že ctí Boží nařízení, a přitom se chovají úplně jinak. Nevěřící lidé si pak řeknou, nechceme s nimi mít nic společného, vždyť jsou to jen pokrytci. Hlásají Ježíše, ale svým chováním ho popírají.

Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. (1. list Janův 2,5-6)

K tomuhle by měl směřovat každý kdo bere vztah k Bohu vážně, a ne podléhat satanovu pokušením. Ježíš pro nás zvítězil na kříži, zvítězil nad hříchem. Stejně jako když se rozhněval a vyhnal všechny, kdo znesvěcovali jeho hrám, může i z nás vyhnat všechen hřích, který v naších srdcích vládne. Dovolíme mu to, anebo si budeme dále hovět ve svých hříších? To už nechám na vás.

S láskou
Miroslav Křepinský