Olympijské hry aneb závod o náš charakter

Už je tu zase čas Olympijských her a letního sportu, kdy sledujeme naše oblíbené sportovce a přejeme jim úspěch, aby dosáhly nějaké medaile, aby to takzvaně „cinklo“. Když sledujeme jakýkoliv atletický výkon vidíme, jak atlet musí koordinovat každý pohyb a vidíme tu práci svalů. Je to radost pohledět. Pokud chce sportovec vyhrát, musí pro tento cíl obětovat spousty sil a musí mít velké odhodlání. Věnuje tomu hodně času, což mi jako diváci většinou ani nevíme, kolik je za tím dřiny. Chce to vlastní sebezapření a odevzdání. Rozhodně to není jednoduché.

My těmto lidem fandíme a obdivujeme jejich výkon a nasazení a radujeme se, že dosáhli kýženého výsledku. Máme radost a obdiv nad tím, co tito lidé dokázali. Jak mají pevnou vůli a nevzdávají se. Je to určitě hodno obdivu.

Určitě není nic špatného na tom oslavovat úspěch sportovce, ale přijde mi to trochu jednostranné. Je to převážně oslava těla, i když tam hraje samozřejmě role i naše duše, ale už ne tolik naše duchovno. Narážím na to, že oslavujeme tyto úspěchy sportovců, ale už moc neoslavujeme to, když někdo buduje svůj charakter a chce být morálním člověkem. Dneska je populární něco dokázat, být úspěšný, což není špatně, ale už se nedává důraz na rozvoj charakteru člověka. Neměl by to být náš nejvyšší cíl než jen pomíjivý úspěch, který trvá je chvíli. Sportovec vystoupí na stupně vítězů a za pár let si na to už nikdo nevzpomene, ale charakter nám zůstává napořád.

Z vlastní zkušenosti vím, že budovat svůj charakter je značně těžká disciplína, řekl bych, že jedna z nejtěžších. Snažím si budovat svůj charakter, ale tato disciplína chce velké sebezapření. Stále totiž bojuji se svým egem a sobectvím, a někdy je to opravdu litý boj. Někdy se člověk při tom zapotí a mnohdy musí jít až na úplné dno, aby se mohl odrazit a tím budovat svůj charakter. Vyžaduje to disciplínu a pevnou vůli stejně tak ve sportu.

Ted vás možná překvapím, že Bible mluví o sportu, a dokonce nám radí, jak vyhrát. Zde je výrok apoštola Pavla:

„A teď se podívejte na sportovce: v závodě může zvítězit jen jeden, i když o to samozřejmě usilují všichni. Snažte se tedy, abyste to byli vy, kdo zvítězí! To ovšem vyžaduje – jako od každého špičkového sportovce – tvrdý trénink a odříkání! Ale jsou-li toho schopni sportovci, kterým jde jen o pozemské vavříny, musíme to brát tím vážněji my, když v našem případě jde o věčnost. I váš a můj život je závod a zápas, a to nikoliv pro pouhou zábavu. Proto držím své tělo pěkně zkrátka a trénuji ho v ukázněnosti, aby se snad nestalo, že bych kázal druhým a sám v boji podlehl.“ 1. Korintským 9,24-27

V textu vidíme, že budovat svůj charakter vyžaduje tvrdý trénink a odříkání. Je to výzva pro každého z nás, jak porazit své sobectví. Sportovci usilují o pomíjivé věci, ale také oni a každý z nás by měl usilovat o věci věčné, jako je náš charakter, který nám nevezme ani smrt.

Možná více bychom měli ocenit na lidech jejich charakter než jejich sportovní úspěchy. Možná by společnost měla oceňovat více úspěchy v budování charakteru. To, co doopravdy přináší do společnosti nějaký přínos.

Pokud budujeme svůj charakter přináší to ovoce nejen nám, ale především ostatním. Apoštol Pavel nás vybízí k tomu, abychom bojovali boj o náš charakter. Abychom se postavili svému já a začali na své povaze pracovat, abychom mohli nést dobré ovoce.

„Bůh vás povolal ke svobodě. Nezneužívejte ji však k prosazování vlastních zájmů. Naopak, v lásce si navzájem pomáhejte. Vždyť celý zákon se dá shrnout do jediné věty: Měj rád svého bližního jako sám sebe. Jestliže se místo toho jen koušete a žerete, dejte pozor, abyste se navzájem nesežrali. Chci tím říci: Jednejte podle rady Božího Ducha, pak si vás nepodmaní vaše sobecké touhy. Přirozená lidská vůle se vzpírá Božímu Duchu a Boží Duch se nemůže shodnout s naším sobeckým chtěním. Tyto dvě síly svádějí nepřetržitý boj o vládu nad námi a my podléháme buď jedné, nebo druhé z nich. Když se však dáte řídit Božím Duchem, je i podle Božího zákona všechno v pořádku. Kdo se nechává vláčet svými přirozenými sklony, to se snadno pozná: najdete u něj necudnost, pohlavní nevázanost, modlářství, pověrčivost, nenávist, bojovnost, žárlivost, hněvivost, kariérismus, škarohlídství, nadržování, závist, neúctu k životu, opilství, hýření a podobné nectnosti. Už jsem to jednou řekl a opakuji znovu: takoví lidé do Božího království nevstoupí. Kdo však žije podle Božího Ducha, v jeho srdci se rodí láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra, pokora a sebeovládání. Takový člověk se nemusí bát žádného zákona. Vždyť ten, kdo náleží Kristu, nechal sám sebe a všechny své vášně a hříšné sklony zemřít s ním na kříži. Jestliže jste tedy vládu nad svým životem odevzdali Božímu Duchu, jednejte podle něho. Se ctižádostí, nadřazeností a závistí jednou provždy skoncujte.“ Galatským 5,22

Moc bych si přál, kdyby se ve školách zaměřili na budování charakteru, abychom děti naučili jako budovat zdravou společnost na vzájemné úctě, než je vést k soutěživosti a předhánění se. Přál bych si, aby média ukazovali na ten správný vzor, který má dobré charakterové rysy. Což stěží vidíme u dnešních hrdinů zvláště u takzvaných „superhrdinů“. Přál bych si, aby dosažení dobrého charakteru, bylo považováno za největší úspěch. Přál bych si, aby sportovci budovali i svůj charakter, aby mohli být příkladem pro ostatní.

Tak vám všem přeji, abyste vítězili ve svým závodech v budování lepšího charakteru.

Miroslav Křepinský