Umělá inteligence? … aneb co nám to přinese?

Nemůžu si nevšimnou, jak se naše civilizace vyvíjí. Myslíme si, že čím vetší bude technický pokroky vědy, tím lépe se nám bude dařit a možná se nám podaří zachránit celé lidstvo. Snažíme si všechno ulehčovat. Máme různé spotřebiče, přístroje a mobily, které nám zjednodušují práci. Měli by nám pomoci k tomu, abychom měli více času na rodinu a přátele a na výchovu dětí.

Měli by být naše životy lepší díky technologiím, ale je tomu opravdu tak?

V současnosti jsme pokročili ještě dál, všude na nás vyskakuje AI (umělá inteligence), je to prostě všude. Upoutávky nám slibují, jak nám tato věc usnadní práci, že za nás bude psát blogy, reklamy a další věci. Novinaří už nebudou potřebovat fotografy, protože to AI vygeneruje. Tvoříme stále něco, co by nám mohl pomoci. Pořád chceme vytvořit něco, co by náš život učinil snesitelnějším, ale opravdu to k tomu vede?

Nejsme už moc závislí na technologiích? Slouží oni nám nebo my jim? Vybavuje se mi jeden citát od Alberta Einsteina: „Obávám se dne, kdy vývoj technologie předčí vzájemné lidské vztahy. To potom svět bude mít generaci idiotů.“ Opravu chceme propůjčit naše uvažování umělé inteligenci? Jako by nestačilo, že si přečteme krátký článek na internetu a už jsme hned odborníky na věc. Stačí nám krátká odpověď na naše otázky, abychom si utvořili názor. Na co znát věci do hloubky, vždy na netu je přece jasná černobílá odpověď. Všechno je přeci, tak jednoduché. Proč to zkoumat hlouběji? Jenže on svět není černobílí, ale problém je, že svěřujeme naše uvažování věci, která má černobílé vidění. Lidem stačí její odpověď, vždyť AI má přece pravdu anebo ne? Sdělí nám jen to, co už dostala od jiných a záleží na tom jaký má dotyčný umysli, jaké má předsudky a jakou je ovlivněn ideologií. AI sděluje věci podle toho jaké má instrukce a jaké má pravidla. Člověk se snaží něco stvořit, ale sám není dokonalí a nedokáže proto předat dokonalost. Snažíme se stvořit něco, co bude rozhodovat v našich životech podle obrazu a představy někoho jiného.

V Bibli je také popisované stvoření, jde o stvoření člověka jako dokonalé bytosti:

„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Genesis 1,27

Jako lidé jsme byli stvořeni k obrazu Božímu, abychom odráželi Boží povahu a řídili se jasným pravidly šťastného života, kterým je bezpochyby desatero. Dostali jsme morální zásady. Kdybychom se jimi řídily, náš život by byl šťastný.

Lidé se také snaží tvořit, ale jsou schopní předat morální zákon, třeba umělé inteligenci? Pokud nepřistupujeme k těmto věcech z morálního hlediska, může se nám to vymstít. Ztratili jsem správné rozpoznávání o morálce, tím že jsme neuposlechli Boha a porušila se naše důvěra k němu. Chceme napravit společnost technologiemi a vědou, ale chybí nám morální zaklad. Můžeme vytvořit lepší společnost bez správné morálky? Pochybuji, že je to možné. Myslím si, že technologie a věda nám nepomůže. Jak to, že kmeny, kde nemají skoro žádnou technologii, mnohdy žijí šťastnější život než ty s technologií? Domnívám se, že je to způsobené tím, jak jsou citlivý na své svědomí a řídí se jasnými morálními principy. Možná řešení problémů ve společnosti bereme za špatný konec.

Snažíme se stvořit AI, která nám bude radit a pomáhat, ale bude radit dobře? Podle jakých principů?

Řekl jsem si, že se na to zeptám samotné umělé inteligence a ani jsem nebyl překvapen, co odpověděla. Zeptal jsem se na pár otázek:

Máš nějaký morální kodex, podle kterého se rozhoduješ?

Jako umělá inteligence nemám vlastní subjektivní morální kodex, protože nejsem bytost s vlastními přesvědčeními nebo emocemi. Nicméně, vytvoření AI s morálním kodexem je důležitou otázkou, kterou se zabývají odborníci na umělou inteligenci a etiku.

Při vývoji AI a jejím nasazení by měla být dodržována etika a zásady, které jsou přijímány ve společnosti. To zahrnuje zásady, jako je respektování lidských práv, ochrana soukromí, spravedlnost, nediskriminace a bezpečnost. AI by neměla být využívána k účelům, které by způsobovaly újmu nebo narušovaly základní hodnoty lidského života.

Při rozhodování se v konkrétních situacích by měla být zohledněna škála faktorů, jako jsou přínosy, rizika, spravedlnost a respekt k lidským hodnotám. Je důležité, aby AI byla navržena a provozována s ohledem na blaho a dobře fungující společnost jako celek.

Je třeba zdůraznit, že rozhodování o morálních otázkách je komplexní a často závisí na konkrétních kontextech. Různé kultury a společnosti mají odlišné morální normy, a proto je důležité, aby se vývojáři AI a tvůrci politik zaměřili na zajištění diverzity a zahrnutí při stanovování etických směrnic pro AI.

Zde vidíme, že umělá inteligence by se měla řídit podle etiky a zásad ve společnost, ale to neznamená, že se bude řídit podle dokonalého morálního zákona, který nám byl dán od Boha, řídí se nějakým normativem, který tvoří společnost, která nemusí být vždy morální. Jak víme z minulosti, třeba ve společnosti nacistického Německa nebo i v současných komunistických režimech. Ten, kdo vyvíjí AI, jí také předává určitý normativ, kterým se řídí.

Dále jsem položil otázku:

Může umělá inteligence lhát?

Umělá inteligence jako taková nemá vlastní vůli nebo úmysl, a tedy nemá důvod nebo motivaci lhát. Umělá inteligence funguje na základě algoritmů a dat, které jí poskytují. Pokud by byla AI programována tak, aby poskytovala nepravdivé informace, mohla by se jevit jako lhavá, ale stále by to bylo způsobeno programováním a daty, nikoli skutečným úmyslem lhát.

Jinými slovy AI lže a ani o tom neví. Zaleží jen na tom, jaké jí poskytneme informace. Mohla by se stát nástrojem ovlivňování lidí třeba v rukách totalitního režimu. Je schopna správně posoudit, co je správné? Posuďte podle následující otázky, kterou jsem dále položil:

Jak můžu vědět, že AI jedná morálně?

Posouzení morálního jednání umělé inteligence může být složité, protože umělá inteligence sama o sobě nemá vlastní morální brýle.

Takže umělá inteligence nám může podsouvat něco, co je v rozporu s morálkou. Může nám dát řešení, ale je to řešení správné? Nemůže nás to navádět k něčemu, co by bylo neetické? Myslím, že bychom se více měli spoléhat na svůj úsudek a své svědomí.

Snažíme se vytvořit něco, co ulehčí našemu životu, ale myslím si, že to život spíše zamotá. Všechno se zrychluje a stále více spoléháme na technologie a měně spoléháme jedni na druhé. Dobrou společnost netvoří technologie a věda, ale dobré vztahy. Naše sobecké „já“ myslí hlavně na sebe a chce ukojit svoje chutě, vášně atd. Člověk si k tomu najde vždycky cestu, ať už je to pomocí technologií, umělou inteligencí nebo svým intelektem. Problém je, že toto neudělá společnost lepší. Snažíme se vyřešit situaci svým intelektem prostřednictví vědy a technologií, ale naše sobecké touhy zůstávají, ne-li rostou stále víš do astronomických výšek. Chceme se sami vyvýšit, ale vzpomeňme na Římské impérium a jiné, které zanikly. Zdáli se být vyspělé, ale zanikly na svoji pýchu. Byly hrdí na svůj pokrok, ale jejich pokrok je zahubil. Vsázeli na pokrok, zatím, co je jich morálka ochabovala, a to je zahubilo. V biblických proroctvích můžeme vidět, že když se určitý národ vyvyšoval, přišel Boží soud, který nad národem vynesl rozsudek, protože pýcha národa stoupala až do nebe. V podstatě by se dalo říct, že překročily určitou morální mez. Je zajímavé, že tyto proroctví se vždy naplnili. Možná bychom si z těchto varování měli vzít ponaučení.

Jsme nadšení z nových technologiích, máme rádi nové věci a máme potřebu zkrášlovat věci, chceme kolem sebe udělat, co nejpohodlnější prostředí. Chceme být šťastní, ale věci nás šťastnými neudělají a nezlepší naši společnost. Je to marná snaha.

Ještě zmíním jeden citát od Alberta Einsteina:

„Proč nám skvělá technika, která šetří práci a usnadňuje život, dosud přinesla tak málo štěstí? Odpověď je prostá: protože jsme se jí nenaučili rozumně užívat.“

Používáme techniku k sobeckým zájmům místo toho, abychom ulehčili druhým. Technologie a věda nás nespasí, ale návrat k morálním zásadám nás k tomu může přivést. Bůh nám tyto zásady dal při stvoření světa do srdce, ale mi jsme o ně časem přišli a On nás vybízí v prorockém slově:

„Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“ Jeremjáš 31,32-33

Problém s naší civilizací nevyřešíme vědou a technikou, řešení není venku, ale v nás, v našich srdcích. Není to o tom, co máme, co vlastníme, ale o tom, koho známe a jaké s nimi vztahy máme. Pořád něco vymýšlíme, abychom se cítili šťastní. Řešíme spoustu věcí, které by učinili život snesitelnější a komfortnější, ale podívejte se okolo sebe. Místo toho, aby se podporovala rodina, která je základem pro dobré vztahy, tak se tato instituce, která je tu od stvoření člověka a je neměnná, se stále podkopává a jsou tendence tuto instituci zničit. Proč? Místo toho, aby se podporovali vztahy mezi lidmi, tak jim podstrčíme mobily, sociální sítě, virtuální realitu a jiné stimulanty, které je nenutí hledat si smysluplné a hluboké vztahy. Proč? Místo toho, aby se v lidech pěstovala láska jedněch k druhým, nás konzumní společnost vede k sobecké lásce, která důvěřuje hlavně sama sobě. Proč?

Freddie Mercury v jedné písni zpívá, text, který dnešní dobu docela dobře vystihl: „I want it all and I want it now“. Dalo by se to přeložit: „Chci to všechno a chci to hned“. Opravdu mi tato věta rezonuje s dnešní dobou. Chceme všechno a pokud možno hned. Něco si koupím a chci to okamžitě doručit, nejlépe hned anebo ráno, jak to nabízí Alza. Vztahy chceme hned, ale mnohdy nevydrží, protože není vybudovaný základ. Nechci dlouze přemýšlet, chci mít hned odpověď, a to mi přece dá umělá inteligence, na co o tom budu přemýšlet do hloubky? Chci a chci a chci a nejlépe hned a okamžitě! Jak jednoduše se nechá člověk ovládat pomocí konzumu a technologií. Stejně tak i vědou. Dostaneme informaci, že na to přišli vědci, a tak jí slepě přijmeme, nemáme čas přemýšlet, ale o to přesně jde zabít čas, který bychom mohli využít k budování vztahů, místo toho budujeme své sobecké „já“. Nepotřebuji řešit problémy v kolektivu, když mi postačí umělá inteligence.

Jsme v zajetí vědy a technologií, a stavíme na tom naši společnost, ale každá společnost a civilizace na tomto zanikla. Nemůžou nás zachránit vědci a technologie. Zachránit nás může změna našich srdcí a našeho uvažování. Bůh nám nabízí, že napíše své zákony do našich srdcí, pokud mu k tomu dáme svolení. Ježíš Kristus přišel, aby s námi uzavřel novou smlouvu, kterou jsme jako lidstvo porušili a On za nás ručí vlastní krví. Jen si musíme uvědomit svoje nedostatky. Uvědomit si, že problém ve společnosti je v naši srdcích. Bůh nám nabízí řešení, ale mi jsme si vybrali radši technologie a vědu, než abychom nechali budovat sebe. Vlastními skutky se nespasíme, ale tím, když přijmeme toho, kdo mám moc změnit naše srdce a tím je Ježíš Kristus.

Otázka je komu budeš důvěřovat a čím se necháš vést, jestli vědou, technologiemi, umělou inteligencí, anebo Bohem, který je schopen změnit naše srdce?

Svět nepotřebuje léky, ale lékaře.

Miroslav Křepinský