Touha být zdráv 

Často se setkáváme s tím, třeba při oslavě narozenin nebo jiných příležitostí, že si přejeme hodně zdraví. Jako by každý toužil být zdráv. Možná je to jen taková fráze, kterou ani nevnímáme, ale já si myslím, že je vtom více. Věřím, že každý z nás chce být zdráv. Bereme naše zdraví jako důležitou hodnotu. V každém člověku je zakořeněna touha po zdraví a pokojném životě. Přemýšlel jsem o tom, kdo je vlastně zdraví a zjistil jsem podle svého úsudku, že v podstatě každý z nás není úplně zdráv. Na první pohled se může zdát, že člověku nic není, možná je i fyzicky zdráv, ale je tu i duševní a duchovní zdraví a když tu oblast takhle rozšířím, tak se asi nenajde nikdo, kdo by byl úplně zdráv. Každý si sebou něco nese, nějaké to zranění nebo újmu. Můžou to být špatné geny a sklony, které jsme zdědily. Záleží na prostředí, ve kterém jsme vyrůstali a v jaké rodině. Jestli jsme prožili nějaké trauma, ať už se jedná o týrání, nehodu nebo třeba o úmrtí v rodině a jiné události, které naše fyzické, duševní a duchovní zdraví ovlivní.  

Můžeme konstatovat, že svět je jedna velká nemocnice. Mnoho lidí hledá řešení svých potíží u lékařů, psychologů, poradců a koučů, ale mnohdy ani oni nenachází řešení a člověku nezbyde nic jiného něž nějak přežít se svými bolestmi a problémy. Určitě je dobré navštívit odborníky, když člověk potřebuje pomoci, ale pořád jsou to jen lidé a oni do našeho srdce nevidí, i když se hodně snaží. Mnohdy pomůžou, ale jsou schopni naše srdce plně uzdravit? Jsme toho schopni mi samy? Existuje řešení těchto našich problémů? Je vůbec někdo, kdo by nám mohl pomoci? Myslím, že by každý takovou pomoc uvítal. Když se dívám kolem sebe, je tu tolik bolesti a každý s něčím zápasí. Vidím hodně psychických poruch, traumat, nezdravé vztahy, různé závislosti a spoustu dalších věcí, které lidi okolo trápí. Kéž by člověk nemusel vidět tolik utrpení v našich ztrápených srdcích. 

Ve starém Izraeli, který byl okupován Římany, nebila situace jiná a každý svým způsobem potřeboval lékaře. Přišel jeden lékař, který měl moc uzdravit lidská srdce, nemoci a jiné bolesti, které lidstvo tíží už od samého počátku. Už asi 600 let pře příchodem tohoto lékaře o něm prorokoval Izajáš: „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.” (Izajáš 53,3-5) 

Přestavte si, že přišel někdo, komu na nás záleží tak, že vzal na sebe naše nemoci a bolesti a tím uzdravil naše srdce. Někdo, kdo byl ochoten za nás položit život, aby nás uzdravil z naší bídy. Někdo, kdo vidí do našich srdcí a vidí náš skutečný stav. Všechny ti bolesti, traumata, neshody, rozbité vztahy je ochoten uzdravit. 

Bůh mám dává svobodnou vůli a je na nás, jestli přijmeme lékaře, který nás může uzdravit. Je jenom na nás, jestli mu dovolíme proměnit naše srdce. Když byl Ježíš zde na zemi, vyhledávali ho lidé, kteří byli hříšní, byli to nemocní, prostitutky, žebráci a další lidé, kteří potřebovali pomoc a uvědomovali si svoji bídu. Farizeové mu to vyčítali, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“ a Ježíš to slyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.” Farizeové potřebovali lékaře více než ostatní, ale neuvědomovali si svoji bídu. Ježíš přišel uzdravit ty, co si uvědomují, že na to prostě nemají, aby se uzdravili sami, bez lékaře to prostě nejde.   

Myslím si, že jako lidé jsme hodně zranění, i když si to nepřipouštíme. Možná jenom potřebujeme, aby se nás dotkla láska. Ne láska, kterou zná svět, který už pomalu ztrácí pojem o tom, co je opravdová láska, ale ta Boží láska, která je bezpodmínečná a dokonale čistá, nezkalená. Můžeme nechat zasvítit Boží lásku do našich srdcí, která nás s naším svolením může uzdravit anebo to můžeme zkusit sami vlastními silami.  

Každý má nějakou bolístku a já si přeji, abychom každý našli uzdravení. Každý s nás určitě ve svém životě bloudil a Ježíš nám nabízí řešení. On ví, že bloudíme, a proto nás přišel uzdravit a zachránit z naší bídy. Jak je o něm prorokováno: „Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.” (Izajáš 53,6) On přišel, aby odebral naše bolesti, nemoci a těžká břemena, která si neseme a chce nás správně nasměrovat, abychom v našem životě nebloudili a nepřipadali si ztraceni. 

Přeji vám, abyste nebloudili a nalezli uzdravení svých ran, které jste v životě nasbíraly. 

S láskou 

Miroslav Křepinský