Ztracená slůvka

V dnešní, už tak smutné době,
chci ke světu se obracet.
Připomenout ti i sobě,
že krásná slova začala se vytrácet.

Co rodiče nás učili,
ať zbytečně nehádám se,
bychom dobré věci chválili,
řekli promiň, omlouvám se….

Kam podělo se – díky, měj se?
Kam zapadlo v této zemi-
nemrač se a usmívej se,
omlouvám se, promiňte mi?

Tak v denním tisku studuji,
kam ztratilo se – děkuji?
Čím víc zpráv si takhle nosím,
tak odešlo i naše – prosím…

Proto chci vás požádat,
také celý tento svět.
Lepší než se pohádat,
vraťme ta slova do našich vět.

Pak nebudeme se chtít schovat,
semeno dobré pak můžeme sít,
když budeme umět poděkovat,
taky hezky poprosit.

Vím, že je to nápad pouhý,
nechť se šíří v celé zemi.
Pokud to na vás bylo dlouhý,
omlouvám se – odpusťte mi…

Martin Kašík