Co říká Bible o pomluvách

Hebrejské slovo, které se ve Starém zákoně překládá jako „pomluva“, lze přeložit jako „člověk, který vyjevuje tajemství, člověk, který roznáší povídačky, nebo milovník skandálů“. Pomlouvač je člověk, který má důvěrné informace a odhalí je někomu, kdo s nimi nemá nic společného.

Pomluva se od pouhého sdělení informace liší záměrem. Pomlouvači mají většinou v úmyslu vyzdvihnout v očích svých posluchačů sebe, aby vypadali lépe než ti, které pomlouvají. Navíc vykreslují ostatní tak, aby se pochlubili tím, jaké informace mají k dispozici.

V knize Římanům nám Pavel ukazuje, jak hříšná je lidská povaha a jak je lidstvo bezbožné. Ukazuje také, jak Bůh vylévá svůj hněv na ty, kteří odmítají jeho zákony. Protože se lidé odvrátili od Božích pokynů a nařízení, vydal je Bůh napospas jejich vlastní hříšné povaze. Na seznamu hříchů jsou i pomluvy a klevety (Ř 1,29b–32).  V tomto textu vidíme, jak vážný je hřích pomluvy. Je totiž jedním z charakteristických rysů lidí, na něž je vyléván Boží hněv.

Další skupinou lidí, kterou pomluvy podle Bible ohrožují, jsou vdovy. Pavel varuje vdovy před pěstováním pomluv a před zahálkou. O těchto ženách se píše, že „… klevetí, pletou se do cizích věcí a mluví, co se nepatří“ (1Tm 5,12.13). Protože ženy tráví hodně času navštěvováním a tím, že pracují s dalšími ženami, mohou slyšet a vidět různé situace zkresleně, zvláště tehdy, když se popis nějaké situace probírá stále dokola. Pavel říká, že vdovy chodí po domech a hledají, čím by vyplnily čas. Ruce, které nemají co na práci, se často zaměstnají špatnými věcmi. Bible nás před zahálkou varuje: „Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí; s tlučhubou neměj co do činění“ (Př 20,19; B21).

Ženy ale rozhodně nejsou jediné, jichž se pomlouvání týká. Do pomluv se může zapojit každý, a to prostě tím, že opakuje něco, co mu bylo důvěrně svěřeno. Kniha Přísloví obsahuje mnoho veršů, které se týkají nebezpečí pomluv a potenciálních škod, které pomluvy mohou napáchat. „Kdo nemá rozum, bližním opovrhuje, rozumný člověk raději pomlčí. Mluvka roznáší tajemství, kudy chodí, zodpovědný člověk je umí zachovat“ (Př 11,12.13; B21).

Bible nás učí, že „… zvrácený člověk rozsívá sváry, pomlouvač rozeštve i dobré přátele“ (Př 16,28; B21). Mnohá přátelství byla zničena nedorozuměními, která začala pomluvou. Ti, kdo tak jednají, pouze rozsévají sváry, způsobují hněv, zahořklost a bolest mezi přáteli. Je smutné, že si v tom někteří lidé libují a vyhledávají každou příležitost, jak ostatním ublížit. A když takového člověka přímo obviníte, vinu popře a začne se vymlouvat a vysvětlovat důvody. Než by přiznal chybu, bude obviňovat ostatní nebo bude zlehčovat závažnost svého hříchu. „Tupci jsou jeho ústa záhubou, rty jsou mu pastí smrtelnou. Pomluvy se tváří jako pamlsky, hluboko do nitra ale padají“ (Př 18,7.8; B21).

Ti, kdo si hlídají jazyk, se chrání před trápením (Př 21,23). Musíme tedy střežit svůj jazyk a chránit se před hříchem pomluvy. Když své přirozené touhy odevzdáme Pánu, on nám pomůže, abychom zůstali spravedliví.

Kéž bychom se všichni drželi toho, co o pomluvách učí Bible, měli raději zavřená ústa a mluvili jenom tehdy, když je to nutné nebo vhodné.

Časopis advent 1/2026 st. 7-8