Kde je ten jejich Bůh?

Když jdu spát, mám zvyk si v posteli otevřít Bibli a přemýšlet, tentokrát jsem otevřel na Žalmu 115. A hned mě zaujala první věta: „Ne nás, Hospodine, ne nás, ale svoje jméno oslav pro své milosrdenství a pro svou věrnost!“ Kolikrát se snažíme oslavit svoje jméno, ale zapomínáme na to, že všechny dary, které máme jsou od Boha. Možná, že nevydáváme svědectví o Bohu, tak jak bychom měli. Když vidím ty ohavnosti, které se děli ve středověku. Jak se ve jménu Boha vraždili lidé při křižáckých výpravách, kdy se upalovali kacíři, kteří mnohdy byli upřímní lidé, kteří věřili pravou vírou. Když vidím, jak se jednotlivé církve přou o tom, kdo má pravdu a přitom žijí, tak že si ostatní říkají, jak je v 2. verši: „Kde je ten jejich Bůh?“

Dnes je různý pohled na Boha. Někdo ho vidí jako krutou bytost, která si s námi hraje. A někteří si ho představují jako senilního dědečka sedícího na obláčku, kterému je všechno jedno. Lidé si vytvářejí představy podle toho, co slyší v mediích nebo od druhých, co o něm kde napíšou. Také podle toho, co se danému člověku stalo zlého v jeho životě a přičítá to Bohu. Nebo podle toho, jak o Bohu svědčilo chování středověké církve. Je spousty pohledů, ale mnohdy se neslučují s realitou. Lidé si v podstatě zhotovují a zhmotňují své představy. Jak je psáno dále: „Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.“ (Žalm 115,4-8) Vytvářejí si představy o Bohu a mění se k obrazu toho, co si ve svých myslích vykonstruují. Jaký májí vzor v takového člověka se mění. Dám přiklad, někteří lidé si myslí, že nad nimi nic není a v podstatě nic neurčuje pravidla, můžou se chovat, tak jak chtějí. Můžou si dělat přece co chtějí, když Bůh není. Někdo zase vidí Boha krutého, tak proč by se on měl chovat laskavě. Stejné je to i ve státě. Vidím, jak politici kradou, tak si říkám, proč bych nekradl taky? Lžou, tak proč bych měl mluvit pravdu? Prostě se měníme na to, jaký je náš vzor.

V tomto Žalmu je Bůh vyobrazen jako Stvořitel nebe a země, do dnešního jazyka by se dalo říct podle významu slov, Stvořitel celého vesmíru, jak toho hmotného, tak i nehmotného. Stvořil tuto zemi a přesahuje celý vesmír jako jeho původce. On není jako, ty modly, které se nehýbají, neslyší a nemluví, ale je svrchovaný nad každým z nás. On vidí to našeho srdce a zná naše pohnutky. Pisatel tohoto žalmu v 1. verši vystihuje to, že Bůh v nás má učinit dílo, které bude oslavovat jeho jméno, jeho dokonalí charakter. Chce, abychom směřovali k Božímu charakteru. Chce nás proměnit ne k naším představám, které jsou mnohdy pokřivené a nevystihují to, jaký Stvořitel doopravdy je. Odrazem Božího charakteru je jeho Zákon Desatero, které nám dal. Které můžeme shrnou do dvou přikázání, o kterých mluvil Ježíš. „On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Matouš 22,37-38) Pěkně to shrnul i apoštol Pavel: „Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ (Římanům 13,10) Řekněte, děli by se zlé věci na zemi, kdyby se lidé řídili těmito slovy a měli správný pohled na charakter Boha? Na milujícího otce, který chce, aby se v nás oslavil jeho charakter. Ne z našich sil a podle našich špatných představ, ale tak jak On chce. Stáčí, když opustíme ty své špatné představy a dovolíme mu, aby na nás pracoval. Jako když tvořil zemi a šestého dne, kdy stvořil člověka, řekl, že jeho dílo je velmi dobré.

Potom nám může nebeský Otec žehnat jako svým dětem, které vychovává ke svému obrazu. On žehná tomu, kdo se ho bojí neboli tomu, kdo se ho bojí zarmoutit, zklamat, kdo k němu chová respekt. „Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem… žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým. Hospodin ať vás rozmnoží, vás i vaše syny! Jste Hospodinovi požehnaní; on učinil nebesa i zemi. Nebesa, ta patří Hospodinu, zemi dal však lidem.“ (Žalm 115,11-16) Zemi jsme dostali jako dar, a proto bychom si ji a našeho života měli vážit. Dostali jsme za úkol panovat nad touto zemí. Vládnou nad zemí s láskou, ale to se dá jenom s dokonalým charakterem lásky, který nám nabízí. Stačí se podvolit zákonu lásky a nechat se proměňovat a vzhlížet ke vzoru dokonalé lásky. Ježíš přišel na tuto zemi jako Boží syn, aby nám poukázal na pravý charakter všemohoucího Boha na charakter dokonalé lásky. Ukázal nám, jak můžeme žit v harmonii. To je to, proč jsme tady na zemi, abychom poznali tu dokonalou lásku, která přichází z hůry.

„Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“ (1. list Janův 2,5-6) Kdyby se takto choval každý křesťan, tento svět by vypadal jinak a myslím, že by bylo oslaveno Boží jméno a lidé by nemuseli říkat: „Kde je ten jejich Bůh?“