Kam se poděla moudrost?

Když vidím kolem sebe ten svět, říkám si: „Kam se asi poděla ta moudrost?“. Je tu samý „odborník“, který se ohání svým rozumem, ale kde je moudrost? Je to tady samý titul, samá věda, ale stále nevidím moudrost. Nedávno jsem četl v knize přísloví nádherný text o moudrosti.

Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty,
dříve než co konal odedávna.
Od věků jsem ustanovena,
od počátku, od pravěku země.
Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila,
ještě nebyly prameny vodami obtěžkány.
Když ještě byly hory ponořeny,
před pahorky jsem se narodila.
Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny,
když upevňoval nebesa, byla jsem při tom,
když vymezoval obzor nad propastnou tůní,
když seshora zavěšoval mračna,
když sílily prameny propastné tůně,
když kladl moři jeho meze,
aby vody nevystupovaly z břehů,
když vymezoval základy země,
byla jsem mu věrně po boku,
byla jsem jeho potěšením den ze dne
a radostně si před ním hrála v každý čas.
Hraji si na jeho pevné zemi;
mým potěšením je být s lidskými syny.
Přísloví 8,22-31

Vidíme, že text poukazuje na to, že moudrost byla už na počátku před stvořením světa a vesmíru u Boha. Byla jeho součástí. A když vidíme, jak je nádherně vyladěný vesmír a vidíme tu úžasnou přírodu a vidíme, jak to všechno úžasně funguje, tají se dech. Nepoukazuje to náhodou na to, s jakou moudrostí to bylo vytvořeno, jak to bylo nádherně zkonstruováno? Dneska je hodně populární evoluční teorie, která v podstatě vůbec nevysvětluje to, jak mohlo něco, tak složitého vzniknout. Vezmeme si třeba fotosyntézu. Vznikla tak, že se listy vystavovali slunci a ono se to nějak náhodou vytvořilo? Tak složitý systém vznikl náhodou? Nevím, ale pokud tomu stále lidé věří, tak kam se poděla moudrost? Můžou složité systémy vzniknout náhodou? Nebudu to tady rozvádět, to ať si každý přemýšlí a zjistí sám, že tu něco nehraje. (Dokumentární film Achillovy paty evoluce)

My lidé si myslíme, že víme všechno nejlépe a víme, kam se jako společnost máme ubírat. Člověk je přece sám sobě bohem. Jenže moudrost je bázeň před Stvořitelem. To je to, že budeme ctít zákony, které panují v přírodě a také ty morální. Někteří si určitě říkají: „Ty jsi zpátečnický!“. Opravdu? Vidím, jak různé společnosti se snaží dostat na Mars, aby ho kolonizovali. A to se vždycky musím smát, jak je to ubohé a trapné. Bůh nám dal planetu zemi, abychom se o ní staraly a my nejsme schopni ji správně spravovat a udržovat. My nejsme schopní splnit tento úkol, ale chceme cestovat na Mars a kolonizovat ho? Jak naivní a trapné. Bůh nás stvořil jako muže a ženu, ale my si vytvoříme více pohlaví, protože jsme přece moudří. Opravdu? Místo toho, abychom si uvědomili, že je něco špatně a hledali řešení, tak radši obejdeme přírodní zákony a vytvoříme nějaký paskvil.

Já se ptám, co ještě přijde? Co je člověk schopen, ještě vymyslet za nesmysl? Pokud se nebudeme držet toho, co nám Bůh dal a budeme popírat jeho stvoření a jeho morální zásady, pak se moudrosti nikdy nedočkáme. Svým rozumem jsme schopni obhájit všechno dokonce i vraždu, ale rozum není totéž, co moudrost. Moudrost je v podstatě pokora před Bohem a před tím, co On stvořil a řády, které ustanovil.  

Nyní tedy, synové, slyšte mě:
Blaze těm, kdo dbají na mé cesty.
Slyšte napomenutí a buďte moudří;
nevyhýbejte se tomu!
Blaze člověku, který mě poslouchá,
bdí u mých dveří den ze dne
a střeží veřeje mého vchodu.
Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život
a došel u Hospodina zalíbení.
Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši;
všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
Přísloví 8,31-36

Jak je psané ve verších. Moudrost chce být s lidskými syny. Otázka je, jestli oni chtějí být s ní. Bohužel vidíme, že mnoho lidí nechce přijmout moudrost a radši budou ubližovat sobě i ostatním. Protože si oblíbili život v hříchu, aby naplnili svoje vášně a touhy. Nechtějí připustit, že je v jejich životě něco špatně, nechtějí změnu, jen chtějí setrvat ve svém životě, aby naplnili svoje sobecké touhy. Kdo nenávidí moudrost, miluje smrt!

Chtěl bych toto krátké zamyšlení zakončit jedním příběhem z knihy Kazatel, kterou napsal král Šalamoun:

„Také jsem spatřil pod sluncem tuto moudrost a jevila se mi veliká: Bylo malé město a v něm hrstka mužů. Tu přitáhl na ně velký král, obklíčil je a zbudoval proti němu mohutné náspy. Našel se pak v něm nuzný moudrý muž, který by byl to město svou moudrostí zachránil, ale nikdo si na toho nuzného muže ani nevzpomněl. Řekl jsem si: Lepší je moudrost než síla, třebaže moudrostí toho nuzáka pohrdli a jeho slova nebyla slyšena. Slova moudrých v klidu vyslechnutá jsou lepší než křik toho, který panuje nad hlupáky. Moudrost je lepší než válečné zbraně, mnoho dobrého však zničí jediný hříšník.“ Kazatel 9,13-8

Možná bychom neměli zapomínat na ty moudré, kteří nás mohou zachránit před naším údělem. Jak byl třeba Jan Ámos Komenský, který měl bázeň před Bohem a poukazoval na to, jak se může společnost uzdravit. Neměli bychom pohrdat těmi, co se nám snaží poradit anebo napomenout. Vím, že se mnozí hned rozčílí, ale moudrý by se měl nechat napomenout.

Prosím, hledejte moudrost a ona se vám dá nalézt.

Má-li kdo z vás nedostatek moudrosti, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána. Jakub 1,5

Přeji si, aby lidé znova objevili moudrost, aby mohlo být lépe na světě.

Miroslav Křepinský