Poezie

V dnešní době prolíná se,
podobně jak klubko zmijí.
Kdo pochopí, v její kráse,
co se skrývá v poezii?

Kdy vytvářejí lidé básně?
Když je jim zle? Když je jim krásně?

Básně spojují si lidé s láskou,
nebo také se školou.

Mládenec má schůzku s kráskou,
do přírody spolu jdou.

V dnešní době se to ztrácí,
nebo aspoň vzdaluje.
Copak to dá velkou práci,
když jeden druhého miluje?

Dřív tu byly verše máje,
dnes sluchátka a mobily.
Řekněte mi – kam to zraje?
Kam se básně ztratily?

Pokusme se, budu rád,
aspoň trochu veršovat.

Vím sám, že to nejde hned,
do veršů vložit jen pár vět.
Ale když se podaří,
naše životy se prozáří.

Zkusme smazat tenhle dluh,
ať pomáhá nám lásky Bůh.
Jediný na tomto světě,
může zaznít v každé větě.

Myšlenky naše nejtišší,
pročisti nám Ježíši.
Ať vedle prózy stále žije,
její laskavá sestra – poezie.

Martin Kašík