Svoboda se rozhodnout

Lidé se mě různě ptají, co si myslím o určitých skupinách, jaký mám na ně názor a jestli schvaluji jejich chování, když jsem ten křesťan. Ať už jsem mě ptají na různé náboženské skupiny nebo třeba dnes hodně probírané hnutí LGBTQ+. Chtějí, abych se nějak vymezil, mám tendenci ty skupiny hned zkritizovat, ale uvědomuji si, že to není správné. Bůh toleruje svobodnou vůli, a proto i my bychom jí měly tolerovat. Problém je, že máme potřebu se srovnávat s druhými, kdo jaký je a jak se mu vede a v jaký pozici jsem k tomu já. Můžu se srovnávat a říkat si: „Přece nejsem tak špatný člověk, když vidím, co páchají tyto lidé.“ anebo si řeknu: „Podívej se, jak se chovají, to já jsem mnohem lepší.“ Ano, někdy mám tendence takhle myslet, někdy mě k těmto věcem moje já strhává. Problém je, že máme tendenci prosazovat svoji spravedlnost podle našeho úsudku anebo podle úsudku společnosti, podle nějakého normativu. Jenže spravedlnost ať už ta naše nebo společnosti je pokaždé jiná a těžko se dá poukázat na to, co je ještě morální a co už ne.

Jetu jeden morální standard, který byl Božím prstem vyryt do kamenných desek a předán Mojžíšovi, aby ho představil lidu. (zde odkaz na celé znění zákona) Ten poukazuje na čistý charakter, který je založen na dokonalé lásce. Jak píše ve svých listech apoštol Pavel: „Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.“ (Římanům 13,10) Vidíme, že když se budeme řídit podle desatera není možné někomu učinit nic zlého. Otázka je, jestli jsme toho schopni?

Myslíte si, že jste dobrý člověk? Můžeme si udělat takový malý test, odpovězte si každý u sebe a upřímně.

Zalhali jste někdy ve svém životě? Já ano a jak vy?

Ukradli jste někdy něco, i když to bylo je nepatrné hodnoty? Já ano a vy?

Brali jste někdy Boží jméno nadarmo? (Používat v mluvení slovo Bůh nebo Ježíš, jako nadávku nebo údiv.) Taky jsem tak činil a vy?

Zcizoložili jste někdy? (Ježíš říká, že kdo hledí na ženu nebo na může chtivě, zcizoložil ve svém srdci) Já ano a vy?

Tak a máme za sebou malý test. Odpověděli jste na všechny otázky ne? Pravděpodobně budete svatý a nemusíte číst dál. Pro ty ostatní budu pokračovat ve psaní. Podle tohoto testu si žádný z nás nemůže moc vyskakovat ať už patří k jakékoliv skupině anebo má různé přesvědčení.

Přestavte si, že by byl soud, obstáli byste na něm podle Božího zákona? Odpovězte si ano nebo ne?

Nebe nebo peklo?

A připomínám, že do nebe nevejde nikdo, kdo koná zlo: „Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.“ (1. Korintským 6,9-10) Myslím, že každý z nás se v tomto seznamu našel a každý nějakou z tohoto výčtu činností dělal nebo stále dělá. A podotýkám, že každý má svobodnou vůli tak činit a ať už se to Bohu líbí anebo ne, je to každého rozhodnutí, ale každé rozhodnutí má i své důsledky. Každopádně jaká by byla odpověď nebe nebo peklo? Je zarážející, že nikdo z nás by se nedostal do nebe! Není to znepokojivé zjištění?

Je nějaká šance, jak se z této situace dostat? Nabízí nám Bůh nějaké řešení?

Shodneme se na tom, že porušení Božího zákona je hřích a v Bibli se píše, že mzdou za hřích je smrt. A jedině, když za nás zaplatí někdo naši mzdu, může nás vykoupit z našeho trestu. Stejně jako když soudce udělí milost, není to naše zásluha, ale toho soudce, který se nad námi smiloval. Není žádná možnost to nějak odčinit, jedině když se spolehneme na někoho, kdo nám může udělit milost.

Bůh nám nabízí řešení. Možná jste už slyšeli o smrti Ježíše Nazaretského na kříži. Možná jste do teďka nevěděli o významu tohoto činu. To, co Kristus učinil na kříži bylo proto, aby nám udělil milost, to pro nás to učinil, aby zaplatil za naše přestoupení zákona.

„Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)

Možná vás snaží svět přesvědčit, že Bůh hříšníky nemiluje a že je přísně soudí, ale tento verš mluví opak. Bůh miluje každého a zná jeho bídu, a proto nabízí řešení, nabízí to nejcennější, co má, svého Syna. On za nás zaplatil tu největší cenu. Nejlepší přítel je ten, kdo položí za druhého svůj život. Možná si říkáte, jak mi toto zjištění pomůže v mém životě? Ve verši Jan 3,16 je napsáno, kdo v něho věří neboli kdo mu důvěřuje a na důvěře to právě spočívá. Představte si, že jste vypadli z letadla bez padáku a pokud něco neuděláte, tak skončíte jako placka na zemi. Můžete akorát mávat rukama, ale to vám moc nepomůže. Najednou okolo vás někdo letí a nabízí vám padák. Co s tím uděláte? Vezmete si padák nebo budete pokračovat v pádu? Myslím, že každý by si vybral ten padák a nabídku přijal. Bůh nám také nabízí záchranný padák. Otázka je, jestli mu budeme důvěřovat. Pokud víme, že náš život je hříšný a uvědomujeme si svoji bídu a víme, že není v našich silách se zachránit, stáčí, když si zvolíme nabízený padák. Pokud Ježíši na modlitbě vyznáme své hříchy a budeme jich upřímně litovat, On nás od nich očistí a povede nás k tomu, abychom se těchto hříchu ve svém životě zbavili. Je důležité činit pokání, a to znamená změnit nasměrovaní mysli, změnit své uvažování. Odvrátit se od vědomého přestupování zákona.

„Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“ (Efezským 4,22-23)

Bůh nám slibuje nejen změnu našeho myšlení, ale také nový život. Slibuje, že s nás učiní nová stvoření.

„Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17)

Nabízí nám nové smyšlení, nové touhy, nové postoje a chce, abychom se znovu narodili a setřásli to, co nás tak tíží. Chce, abychom se chopili toho padáku, který nám s láskou nabízí pro naši záchranu.

„Předáváme vám poselství, které jsme přijali od Krista: Bůh je světlo a není v něm žádná tma. Tvrdíme-li, že máme k Bohu dobrý vztah, a přesto setrváváme ve tmě, lžeme a náš život je nepravdivý. Žijeme-li však stále ve světle Boží přítomnosti, krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu a nic neruší náš vzájemný vztah.  Tvrdíme-li, že nehřešíme, pak klameme sami sebe a nechceme si připustit pravdu.  Jestliže však své hříchy vyznáváme, smíme se spolehnout na Boží sliby, že nás očišťuje od každé špinavosti a promíjí nám každé selhání.  Říkáme-li, že nic špatného neděláme, obviňujeme Boha ze lži a vůbec ho nechápeme.“ (1. list Janův 1,5-10 SNC)

Takže abych to shrnul, každý má právo na svobodnou volbu a nikoho bychom neměli soudit. Každý z nás si totiž zaslouží odsouzení, ale díky milosti můžeme být spaseni a každý má možnost se rozhodnout. Můžeme žít stávající život v hříchu anebo učinit změnu a začít nový. Nechci nikoho soudit, chci nabídnou řešení. Svět nabízí spoustu řešení, ale ty řešení neřeší věci až na dřeň. Světské řešení neřeší hřích, neřeší naše pohnutky v srdci, neřeší změnu našeho životního stylu, naopak nás nechává v tom samém a jenom mění okolnosti. Každý má svobodu se rozhodnout, ale následky za své rozhodnutí si nese sám.

„Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Se svévolníky je tomu jinak: jsou jak plevy hnané větrem. Na soudu svévolní neobstojí, ani hříšní v shromáždění spravedlivých. Hospodin zná cestu spravedlivých, ale cesta svévolníků vede do záhuby.“ (Žalm 1)

Záleží na rozhodnutí každého z nás. Pokud chci být jako zelený strom u zdroje pramenité vody, které mé kořeny vyživuje a díky němu nesu krásné ovoce anebo se nechám unášet jako listí ve větru. Je na každém, jestli se nechá omilostnit anebo ponese své chyby. Jestli přijme nabízený padák anebo si ponese následky svého pádu.

Kdo z vás bude cítit, že chce tuto výzvu přijmout. Může se ve svém srdci upřímně pomodlit. Podobně jak je uvedeno v této modlitbě:

„Pane Ježíši potřebuji tě. Děkuji Ti, že jsi na kříži zemřel za moje hříchy. Otevírám Ti dveře svého života a přijímám tě jako svého Spasitele a Pána. Převezmi vedení mého života a učiň ze mne takového člověka, jakého mě chceš mít. Amen“

S láskou
Miroslav Křepinský