Ohlédnutí

Začal jsem se sebe ptát,
až pak budu jednou starý,
na co bych chtěl vzpomínat?
Na to dobré! Zdali!

Představím si svoje dětství.
Co jsem kdy, s kým hezké prožil.
Svoje prohry, vítězství,
co krásné mi pán do něj vložil.

Také určitě si vzpomenu,
jak jsem bloudil širým světem.
Koho dal mi Pán Ježíš za ženu,
lásku k ní i jejím dětem.

Možná, až nebudu v plné síle,
chci raději si vzpomínat,
rád vybavím si krásné chvíle,
co jsem mohl prožívat.

Proto začněme teď s úkolem,
vzájemně zpříjemnit si život máme.
Dětem i našim blízkým kolem,
co nejvíce ať vzpomínáme.

Každá tahle krásná chvíle
bude pro nás mít pak velkou cenu.
Vybavit si všechno milé;
děti, momenty či milou ženu.

Pro nás i další generace,
chovejme se k sobě mile.
Život není jen legrace,
pokračujme v božím díle.

Martin Kašík